Třesky plesky

Dušan Polanský

Poezii nepíšu, jelikož na to nemám, podobně jako nemám na řízení auta nebo tanec. Co člověku očividně nejde, o to se již nemá pokoušet. Když neposlechne a snaží se, pochopitelně zbytečně, může to nakonec dopadnout všelijak. Navíc se pak ještě více užírá, že právě jemu nejde to, co jiní zvládají vcelku hravě. Výjimkou z tohoto pravidla jsou politické a vysoké řídící funkce. Ty zvládne každý. Všeobecně ale můžeme říct, že život je příliš krátký na realizaci hesel typu: Překonej sám sebe! Zatím to nikdo nedokázal, přestože každý dělá, co může. Není náhoda, že často se na dotaz, zda člověk něco může, nebo nemůže, odpovídá: Dělej, co umíš!

Poezii sice nepíšu, ale spolu s malými vnoučaty si vymýšlíme takové hravé třesky plesky básničky. Pochopitelně si je nezapisuji. Ale posledně mi to nedalo, několik jsem si jich zapsal. Možná, že si časem zapíšu i další. Posuzovat jejich kvalitu nemá smysl. Je to stejné, jako kdybyste chtěli posuzovat kvalitu tvorby spoluzakladatele dadaistického hnutí Tristana Tzary (1896–1963). Je zde jediné kritérium: líbí, nebo nelíbí. V každém případě podobné blbnutí s vnoučaty či dětmi doporučuji, poněvadž jak hlásají surrealisté, obrazotvornosti není nikdy dost.

Básničku Skřivánek jsem napsal já. Proč ptáček skřivánek? Je to prosté, malá Jindra a Vojtíšek začaly chodit do školky s názvem Skřivánek. Dvě básničky o žralokovi jsou zde proto, že Vojtíšek žraloky coby pány moří a oceánů uznává, dokonce má jednoho pořádně velikého vyšitého na triku. Jo, a ještě se omlouváme, že se nám do textu občas dostane i nějaký ten hrubší výraz. To víte, nejenže děda vnoučatům vše dovolí, ale dokonce je často i původcem toho, co se nemá.

Rovněž text pro lidovou písničku Růžím to nevadí jsem napsal já. Napadl mě hezký refrén a k němu jsem již vcelku lehce dopsal text. Krásná věc pro dechovku, tedy podle mého antihudebního talentu. Problém je v tom, že obvykle je hudba a pak se na hudbu ušije text. Teď je text a chce to napsat hudbu. Uvidíme, zda se toho někdo chytne.

ŽRALOK
Na talíři žraloka s omáčkou mám,
zuby měl kdysi jak jehlice,
cenil je jak velká opice.
Teď ale kouká na mě z talíře,
je z něj dobrá žranice.

 

ŽRALOK ČERNOPLOUTVÍ
Žralok černoploutví klidně mořem plul, klidně mořem plul,
Já z něj měl strach veliký, strach veliký.
Za chvíli mi gatě smrděly, gatě smrděly.
Tlustá paní nafoukaně povídá, nafoukaně povídá:
Dnes lidé vychování nemají, vychování nemají!
Vážený, vy to necítíte? Smrdíte jako tchoř, jako tchoř!

 

DVA KRABI V KRABICI
V krabici dva krabi mám,
koukám na ně zvídavě.
První krab povídá:
Kamaráde, nech ty špásy,
zavři honem krabici.
Druhý k tomu přidá:
Nech těch žertů,
neb tě kousnu,
až se ti v šišce zajiskří.

 

SKŘIVÁNEK
Skřivánku lesní, ptáčku náš,
v lese za naší školkou hnízdo máš.

Skřivánku lesní, ptáčku náš,
na ocásku bílou špičku máš.

Zpíváš nám ráno, když vstáváme,
zpíváš nám v noci, když spinkáme.

Přes den si ve školce hrajeme,
na chvíli na tebe zapomeneme.

 

RŮŽÍM TO NEVADÍ
Dívenka mě nechala, dívenka mě nechala, že já malý jsem.
Růžím to nevadí, růžím to nevadí, kvetou jako kdyby nic.

Našla si švarného, našla si švarného, že on hezčí je.
Růžím to nevadí, růžím to nevadí, kvetou jako kdyby nic.

Vezmu já flintičku, vezmu já flintičku, švarného zastřelím.
Růžím to nevadí, růžím to nevadí, kvetou jako kdyby nic.

Nestřílej mi švarného, nestřílej mi švarného, že já šťastná jsem,
Růžím to nevadí, růžím to nevadí, kvetou jako kdyby nic.

Když ho zastřelíš, když ho zastřelíš, páni tě oběsí.
Růžím to nevadí, růžím to nevadí, kvetou jako kdyby nic.

Najdi si dívenku, najdi si dívenku, která tě ráda políbí.
Růžím to nevadí, růžím to nevadí, kvetou jako kdyby nic.

Oba štěstí najdeme, oba štěstí najdeme, šťastný my budeme.
Růžím to nevadí, růžím to nevadí, kvetou jako kdyby nic.

V Brně 20. října 2016.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Střípky