Povídání nejen o zahradě
Dušan Polanský
„Měl byste zase napsat něco o zahrádce,“ řekl mi jeden zapálený zahrádkář. Kdysi jsem něco takového napsal, ale pak již nic uceleného, jenom kde tu jsem něco kolem zahrádky zmínil. Jeho slova jsem si vzal k srdci a vyraze 25. 9. ráno na zahrádku vzal jsem s sebou i foťák, který beztak již dlouhou dobu ležel bez užitku. Předsevzal jsem si, že nic dlouhého psát nebudu, jenom krátce a bez hlubších úvah okomentuji pořízené fotky. Závazek proto, že tentýž zahrádkář mi řekl, že bych dokázal i o cihle napsat román. Uznáte, že přehání. Pokud jde o cihlu, maximálně povídku.
Nedělní den byl sice krásný jak opticky i teplotně, ale bohužel suchý jako pouštní písek. Když je sucho, neumím si krásný den vychutnat. Na zahrádku chodím podél plotu zoologické zahradě po vyježděné polní cestě, která je následkem sucha tvrdá jako beton. Dlouhé a hluboké praskliny na povrchu cesty mi připomínají vrásčitý obličej upracované stařeny. Zvadlé listoví keřů a stromů podél plotu zoologické zahrady zase přihlížející smutečnímu průvodu.
Pořizují první fotku, do záběru dostávám tři hromady stavební sutě ležící podél polní cesty. Jednu hromadu, je více vlevo, a další hromadu, pro změnu více vpravo, jsem do záběru nedostal. Určitě suť nevyvezl žádný chudák, ale ten, kdo přestavuje dům. Nejde ani o to, že tenhle lakomec chtěl ušetřit peníz za ekologické zpracování odpadu, ale o to, že tenhle člověk bude časem páchat další zlo. Jenomže jak chcete zlo zastavit? Nedávno jsem vyklízel na Slovensku zastavěný byt krámy všeho druhu a dva vlhké plesnivé sklepy po mladším bratrovi, který předčasně vstoupil do říše věčnosti. Dal jsem si přistavit ten největší kontejner, 25 tunový. Času na třídění nebylo, takže ekodvůr mi všechno řádně a vzorně spočetl. Vyšlo to přibližně na deset tisíc. Ovšem stojí taková částka za to, aby člověk byl zlým na přírodě a na lidech?
Druhou fotku jsem pořídil v lesíku, kterým musím vystoupat, abych se dostal na příjezdovou cestu do osady. Všimněte si keře. Když je dostatek vláhy, listy rovnoměrně žloutnou a hnědnou a pak opadají. Protože je sucho a ještě je jenom září, keř přibližně polovinu listů shazuje. To jsou ty žluté listy. Ponechává si jenom část listoví, to jsou zelené listy. Jenomže když sucho vytrvá, bude muset shodit i ty, aby si uchoval alespoň minimum vláhy pro výživu kořenů a větvoví.
Na samotné zahrádce jsem pořídil čtyři fotky. Letos veškeré plody vinné révy zaschly. Není to důsledek sucha, poněvadž hlavy na obrázku jsem vzorně zaléval, ale na vinnou révu sedla nějaká nemoc. Odborníci lehce poznají, o co jde. Jenomže investovat peníze do drahých postřiků se mi jeví vcelku zbytečné. Jednak se v tom nevyznám, jednak zahrádka leží ve veliké osadě, kde jsou desítky zahrádek, takže aby byl postřik účinný, musel by být celoplošný. A takové nic v dnešní době nepřichází do úvahy. Útěchou mi je, že dokud byly listy zelené, což trvalo až do července, produkovaly při fotosyntéze kyslík. Nakonec i to není málo.
Na další fotce jsem kromě babočky admirála, který se vyhříval na sluníčku, vyfotil v detailu i list zasažené vinné révy. Pokud víte, o jakou nemoc jde, napište mi, abych se poučil. Předem díky.
Teď dva optimistické obrázky. Na prvním je maliniště. Jak můžete vidět, ještě o tomto čase jsou na maliníku krásné červené plody. A docela jsou sladké. Možné je to jenom proto, že maliník jsem poctivě zaléval. Jenomže dešťová voda mi již došla, takže tyhle jsou letos poslední. Kdyby včas napršelo, byly by až do konce října.
Na druhém optimistickém obrázku je vidět kopr a fragment listů cukety. Opět vypadají proto hezky, že jsem je, dokud to šlo, zaléval. Je vidět, že bez vláhy zahradničit prostě nejde. Respektive jde, ale to již vám nebudu povídat o zahrádce, ale o 400 metrech čtverečných vyschlé půdy a časem o stejné ploše pouště.
Možná vás suchem jenom zbytečně straším, možná je to jenom náhoda, že na Jižní Moravě od roku 2014 pořádně nepršelo; bylo to v červenci, srpnu a září. Jenomže se mnou to již jiné nebude. Jsem cvok, co se rád prochází především po polích a nikde tak výrazně sucho nevnímáte a necítíte jako právě na poli. Uznejte, že je to na člověka žijícího většinu života ve městě docela slušně veliká úchylka. A koneckonců proč ze sucha dělat až takové nebezpečí, vždyť i Mistr Eckhart praví: Ať je to nemoc nebo nouze, hlad nebo žízeň, nebo cokoliv, co Bůh na tebe dopustí nebo nedopustí, nebo co ti Bůh dá nebo nedá, to všecko je pro tebe to nejlepší.
V Brně 27. září 2016.