Kolik času nám ještě zbývá?
Dušan Polanský
Myšleno je času vezdejšího, neboť např. podle katolíků teprve po smrti zde na Zemi, nás čeká věčný život někde tam, co zveme nebe. Ovšem byl bych s vírou katolíků v tohle opatrný, určitě většina z nich stojí více o tenhle světský život než tamten věčný v absolutním ráji bez práce a starostí. Kdyby tomu tak nebylo, proč by spousta z nich tak vehementně toužila po co největším majetku? A těch dohadování při dědických řízeních, majetkové závisti a jiných nekřesťanských neslušností. Vždyť tohle vše je prkotina proti věčnému žití v naprosté blaženosti! Nebo ne? A ještě něco, tam nahoře by to mělo být bez pozemské lásky muže a ženy, má fungovat jenom láska k Bohu a všem bytostem v nebi, jenže naprosto bez erotiky, tak nějak abstraktně. No nevím, nevím, poté, co člověk za svého pozemského života miloval erotickou láskou, najednou šlus podobným hrátkám a dokonce navždy ...
Vím, že podobné úvahy má málo lidí v oblibě, většinou alibisticky říkáme, že až to přijde, tak to přijde. Já jsem s podobnými úvahami někde uprostřed, tedy nevadí mi, ani je notoricky nevyhledávám. Že mi až tak nevadí, je to možná tím, že jsem těch pozemských skonů mladších sourozenců v rodině v minulosti absolvoval více než je celostátní průměr, tedy pokud nejsem rekordmanem.
Proč jsem vůbec začal tohle dušičkové téma? Bylo to tak. Seděli u sklenky vína tři staříci. Já byl věkem uprostřed, ten starší měl o tři roky více, ten mladší o dva méně. Začal s tím ten starší, že co bychom dělali se zbývajícím časem, kdybychom se teď dozvěděli přesný čas konce naší pozemské pouti. Že mám začít, že jsem nejvzdělanější. Sice nevím, co má s tímhle co dělat vzdělanost, ale když už jsem byl vyzván, tak jsem začal.
Nejprve jsem se vrátil do středoškolské minulosti. Před maturitou nám naše profesorka slovenského jazyka položila dost podobnou otázku, jenom nemělo jít o skon jednotlivce, ale o zkázu celého pozemského světa. Holky byly z dotazu docela rozpačité, nám klukům se v očích zajiskřilo a všichni jsme mysleli jenom na jedno, užít si na poslední chvíli sexu. Jak taky ne, většina z nás ještě v té době ani s holkou nechodila a nepoznala v reálu sladkost a vůni erotiky, takže co jiného by nás mělo a mohlo napadnout? Ožrat se pod obraz boží nebo jít do kostela a modlit se za spásu duše či činit něco podobně nelogického v dané chvíli? Ne, kdepak, mladý člověk miluje život více než cokoliv jiného a chce si jej užít, vždyť zatím nic nepoznal, opravdový život je teprve před ním! Ovšem pokud jde o současnost, tedy čas, kdy je mi již 72, je to složitější. Jistě člověk by měl dát do pořádku majetkové věci, aby ušetřil pozůstalým starostí s běháním po úřadech. V tomhle bych byl hotov poměrně rychle, ale co se zbývajícím časem? Myslím, že bych nepodnikl nic mimořádného, jednoduše bych dožil život, tak jak jej žiju teď. Radoval bych se z toho, z čeho se umím radovat, smutnil bych z toho, z čeho smutním. Popravdě moje odpověď nějak mé kumpány nepřesvědčila, zdála se jim nemastná neslaná. No, budiž, byl jsem zvědav co vypadne z nich.
Mladší byl s odpovědí hotový rychle, pragmaticky zkonstatoval, že by se konečně zbavil dluhů, a těm, co dluží by ještě zavolal a sdělil jim, že od něj již nic nedostanou, ani halíř, že ať si trhnou nohou. A ještě by jim pořádně vynadal do ...
Starší se nějak k vyprávění neměl, ale pak to z něj vylezlo, sice jak z chlupatý deky, ale vylezlo. Že od mládí miluje jednu ženu, ta ale jaksi nikdy jeho cit neopětovala, takže možná, že kdyby věděla, že končí, že by se snad nad ním slitovala, a dala mu přece jenom ochutnat nejsladší plod lásky. A hned na nás: Vy mravokárci, neříkejte, že jste také na sex nepomysleli?
Mladší: No dobrá, já sice žádnou celoživotní velikou lásku nikdy neměl, ale abys byl spokojen, tak bych si nějaký ten escort servis s hezkou holkou objednal. Vždyť co, prachy bych již nemusel nikomu vracet, tak ať se utratí tím nejhezčím způsobem.
Pokud jde o mě, jenom jsem dodal, že bych neměl odvahu oslovit žádnou z žen, které se mi v životě líbily, neboť bych měl strach, že mě pošle k šípku. A umírejte s pocitem, že vás žena, kterou jste miloval nebo se vám líbila, odkopla. To si raději budu namlouvat, že mě stále miluje a dokonce občas na mě myslí. Popravdě tohle moje přiznání nevyvolalo u těch dvou žádný citový efekt.
Když jsme dopili a řekli si: „Tak ahoj a někdy příště“, něco mě při návratu domů napadlo. Když už nevím, kdy to zde zabalím, mohl bych napsat alespoň prográmek, který bude odpočítávat dny, hodiny, minuty a sekundy do Silvestra, tedy Silvestr by se již nepočítal. Co si budeme povídat, konec roku každý z nás, bez ohledu na konkrétní den svého narození, vnímá s pocitem, že my všichni jsme o rok starší. Pokud jde o Silvestr, poslední den roku, ten má v naší rodině kromě klasické silvestrovské atmosféry (popravdě osobně si pozdě večer něco odbornějšího čtu nebo datluji na počítači) i nádech rodinné oslavy; je to den narození mladšího vnuka. No a ten si s oblibou počítá dobu do jeho narozek. Důvod je jasný, těší se na dárky. Ovšem to jeho počítání není moc přesné, bere to dost od oka. Můj program je napsán tak, že to teď bude mít přesně na dny, hodiny, minuty a sekundy, ovšem bez desetinných čárek. To by už bylo moc.
Výsledek mého snažení je vidět zcela na konci textu. To jsou ta čtyři políčka, kde se průběžně podle té které časové jednotky mění čísilka.
Kód prográmku je na obrázku níže. Pokud je vám jakékoliv programování na háku, tak si obrázku vůbec nevšímejte. Pokud vás to alespoň trochu vzalo u srdce, tak pod obrázkem je malé vysvětlení.
V příkazu silvestr=new Date(rok,11,31,0,0,0,0); číslo 11 je tam proto, že měsíce se počítají od 0 (podobně i hodiny), ty čtyři nuly znamenají hodiny, minuty, sekundy a milisekundy, tedy nula hodin, minut, sekund a milisekund na začátku Silvestra. Celý program pracuje s milisekundou (1/1000 sekundy) jako základní časovou jednotkou, i proto sekunda, minuta, hodina a den jsou vyjádřeny v milisekundách. Pro zobrazení na obrazovce jsem nastavil příkazem window.setInterval("odcitac()",1000) základní interval pro změnu hodnot na obrazovce 1000 milisekund neboli 1 sekundu, tedy čas se odčítá po sekundách. Metoda Math.floor vrátí největší celočíselnou hodnotu menší nebo rovno zadanému číslu, tedy zaokrouhluje směrem dolů. Chceme zobrazovat jenom celá čísla. S desetinami by výstup jednak nebyl hezký, a jednak na nějaké té desetině sekundy, minuty nebo dne nám až tak nezáleží. Pokud jde o citacdokonce, je to název formuláře v němž se zobrazují vypočtené hodnoty.
Nakonec mezi námi, i tento miniprográmek mi dal docela zabrat, jelikož v JavaScriptu jsem slabý jako čaj, znám z něj možná 5 %. A to je vše.
V Brně 14. března 2025.