O psaní a známkomluvě

Dušan Polanský

Kdepak jsou časy, kdy písemná korespondence měla nenahraditelný význam při předávání informací mezi lidmi žijícími v různých lokalitách. Těch dopisů, pohlednic, korespondenčních lístků co bylo v minulosti napsáno!

Asi nejvíce písemné korespondence bylo napsáno za 1. světové války, kdy se generálové rozhodli ve velikém hnát na krvavá jatka miliony hlavně mladých mužů, pochopitelně k radosti generálů to odnesli i miliony civilistů. Možná to byl i trest za to, že na začátku války vládla všeobecná euforie, že válka bude jenom několikaměsíční dobrodružství. Vojáci na frontě psali hodně. Hrůzy války umocňovaly touhu po domově, rodinách a láskách, dovolené se udělovaly málo, takže písemní styk byla jediná možnost, jak komunikovat s blízkými. Psalo se především na předepsané lístky polní pošty, ve filatelistické terminologii dopisnice. Takových lístků bylo z fronty odesláno na stovky milionů, nepočítaje ty oficiální, kterými se sdělovalo, že voják padl za vlast hrdinskou smrtí, jenom takových lístků na obou frontách bylo kolem deseti milionů. Obvykle se v polních podmínkách psalo inkoustovou tužkou.

Na původní oficiální fotografii (dokladem je razítko a text na rubové straně) z 1. světové války (velikost je 19,8 x 14,4 cm) britský voják z flanderských polí píše dopis blízkým. Věřme, že krvavé peklo ve Flandrech nakonec přežil, což by byl veliký zázrak - padlo zde půl milionu vojáků -, a po válce se mohl obejmout se svými blízkými.

Na dopisnice, pohlednice či dopisy odeslané polní poštou se známky nelepily, protože polní pošta byla gratis. Jaká to velkorysost mocností před téměř jistou smrtí a skončením ostatků ve společném hrobu a jejich pokropením nehašeným vápnem, aby se vše co nejdříve hezky rozložilo! Že těch dopisů a dopisnic opravdu nebylo málo, je vidět i z fotopohlednice právě z 1. světové války. A takových poštovních úřadů byly desítky na obou stranách fronty! Pro úplnost dodejme, že polní poštou bylo možné někdy posílat i telegramy.

Dnes, třebaže je mír a času více než v minulosti, již jenom málo lidí si najde čas, aby klasicky písemně komunikovala se svými blízkými zasíláním dopisů, koresponďáků a pohlednic. Nakonec v některých školách se již žáci ani neučí psát klasické psané písmo, učí se pouze tiskací. Je to sice blbost, ale i od toho občas učitelé jsou, aby nás učili nerozumnosti. Stačí si vzpomenout, jak se děti ještě nedávno učily množiny, aniž jejich učitelky věděly, k čemu mohou být množiny dobré. Při neomalené kritice ručně psaného tiskacího písma přiznávám, že celou diplomovou práci na Vysoké škole dopravní v Žilině jsem napsal plnicím perem volně rukou a právě tiskacím písmem! V té době se diplomky z 99 % psaly psacím strojem.

Když už jsme zmínili poštu, je potřeba říct, že písemná korespondence s doručením klasickou poštou je dnes docela drahý špás. Vždy na Velikonoce a Vánoce posílám na Slovensko tři dopisy a posledně mě to vyšlo na 105 Kč (v tomhle trumfneme např. Francii a Německo). Ne, že by mě to zruinovalo, ale jako filatelista docela pozorně sleduji zdražování poštovních tarifů, a protože nemám hlavu jako meloun, průběžně si vedu jakýsi tahák o poštovních tarifech. Zkuste se podívat na ceník služeb České pošty na jejích webových stránkách. Ceník ve formátu .pdf má 2 MB. Moje stránka má v současnosti 8 435 Bytů, což je nesčetně tisíckrát méně. V každém případě ceny poštovného jsou řádně vysoké. A to kdysi bývaly o Velikonocích a Vánocích na poštovném slevy!

Co si ale budeme povídat, dnes ruční psaní většinu lidí otravuje. Komunikuje se hlavně mluveným slovem přes mobily a elektronickou poštou. Taková komunikace má oproti písemné korespondenci nespočet výhod. Je rychlá, operativní a levná. Ovšem nelze říct, že písemný dopis z našeho života zcela zmizel. Obchodní korespondence, oficiální žádosti, jako je například žádost o zaměstnání, oficiální sdělení úřadu či nemilé sdělení o zahájení exekuce se dějí klasickou písemnou korespondenci prostřednictvím České pošty. Marná sláva, stále není nad písemný doklad. A jak chcete vyzrát na úřad, když ne oficiálním písemným dokumentem?! A platí to i v obráceném gardu. Co není na papíru, jako kdyby nebylo.

Asi tou nejromantičtější korespondencí v dějinách poštovnictví byly dopisy zamilovaných hlavně v mírových dobách. Nebylo nic zvláštního, když si milenci psali pravidelně, klidně dva či tři dopisy nebo pohlednice za týden. Dnes jenom stěží představitelné. Asi nejdelší dopisy za mého mládí psávali vojáci povinné základní služby. Když jsem sloužil jako záklaďák ve Valašském Meziříčí (srpen 1971 až únor 1972), v stejné době tam sloužil i jeden bývalý spolužák z průmyslovky v Bratislavě. Jednou mi ukázal dopis milé, který právě dopsal. Měl minimálně deset stránek. A to jí psal i dvakrát týdně. Bohužel tohle jsem neabsolvoval, možná i proto tolik píšu teď, jelikož v průběhu studií na střední škole jsem se nezvládl zamilovat. Ne že bych o to nestál, ale dívkám jsem jaksi neměl co nabídnout. Takže se jim ani moc nedivím, že neměly o moji maličkost zájem. Ale co Bůh činí, či už je to pro nás dobré nebo zlé, vždy je to správné.

Když už si povídáme o zamilovanosti, tak přibližně od roku 1900 do 2. světové války populární byla tzv. známkomluva. Po válce se u nás již téměř nepoužívala, dnes většina mladých ani neví, co to vůbec je. O co šlo, je na první pohled zřejmé z obrázků níže. Určitý způsob nalepení poštovní známky potažmo známek vyjadřoval určité sdělení milované osobě. Používala se hlavně na pohlednicích, již méně na dopisních obálkách. Protože zatím nemám abecedu známkomluvy na hezké české pohlednici (časem ji jistě doplním), tak jsem pro jistotu připsal pod skeny pohlednic i německý a francouzský slovníček k použitým výrazům. Bohužel některé německé výrazy na první pohlednici jsem nezvládl přečíst kvůli divnému písmu. Je jasné, že na známkomluvu nebyla přijata žádná všeobecně platná norma, takže malé odchylky v jednotlivých státech nejsou výjimkou.

Briefmarken-Sprache Známkomluva; Komme bald Přijď brzy; Gedenke mein Mysli na mne; Ewig treu Věčně věrní; Antworte sofort Odpověz okamžitě; Mich nicht vergessen Nezapomeň na mne; Ich liebe Dich Miluji tě; Hast du an mich gedacht? Myslel jsi na mne?; In Gedanken dort V myšlenkách jsem tam u tebe; Hast du mich lieb? Miluješ mě?; Ein Kuss Polibek; Schreibe bald Piš brzy; Ewig Dein Věčně tvůj; Bist du mir auch treu? Jsi mi také věrný?; Ich habe Dich von Herzen lieb! Ze srdce Tě miluji!; Wenn werden uns wiedersehen? Kdy se uvidíme?; Dein ist mein Herz Tvé je mé srdce; Du bist mein Glück Ty jsi mé štěstí; Warum schreibst Du nicht? Pro nepíšeš?; Ich denke stets an Dich! Myslím na Tebe stále!

Les timbres et leur langage Známkomluva nebo doslovně Známky a jejich řeč; Mes pensées a toi Myslím na tebe; Oubliez-moi Zapomeňte na mne; Pardonnez-moi Odpusťte mi; Attends lettre Čekej dopis; Ton silence m’inquiete Tvé mlčení mě znepokojuje; Doux Baisers Něžně líbám; Je vous aime Miluji vás; Merci Děkuji; J’attends ton retour: Čekám na tvoji odpověď; A demain Zítra na shledanou; Mon coeur est a vous Moje srdce je s vámi; Adieu Sbohem.

Tvrdit, že časy klasické písemné korespondence jsou již na věčné časy ty tam, je krajně optimistické. Barbaři porazili bez větších problémů antický svět, jenž byl daleko vyspělejší než ten jejich, a křesťanské civilizaci trvalo málem tisíc let, než se opět dostala na úroveň antiky. Takže doporučuji prohledat skříně, koupit plnící inkoustové péro nebo alespoň inkoustovou tužku a začít trénovat psaný text. A učitelé neblbnout děti! A to je vše.

V Brně 26. října 2018.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Střípky