O psaní a známkomluvě
Dušan Polanský
Kdepak jsou časy, kdy písemná korespondence měla nenahraditelný význam při předávání informací mezi lidmi žijícími v různých lokalitách. Těch dopisů, pohlednic, korespondenčních lístků co bylo v minulosti napsáno!
Asi nejvíce písemné korespondence bylo napsáno za 1. světové války, kdy se generálové rozhodli ve velikém hnát na krvavá jatka miliony hlavně mladých mužů, pochopitelně k radosti generálů to odnesli i miliony civilistů. Možná to byl i trest za to, že na začátku války vládla všeobecná euforie, že válka bude jenom několikaměsíční dobrodružství. Vojáci na frontě psali hodně. Hrůzy války umocňovaly touhu po domově, rodinách a láskách, dovolené se udělovaly málo, takže písemní styk byla jediná možnost, jak komunikovat s blízkými. Psalo se především na předepsané lístky polní pošty, ve filatelistické terminologii dopisnice. Takových lístků bylo z fronty odesláno na stovky milionů, nepočítaje ty oficiální, kterými se sdělovalo, že voják padl za vlast hrdinskou smrtí, jenom takových lístků na obou frontách bylo kolem deseti milionů. Obvykle se v polních podmínkách psalo inkoustovou tužkou.
Na původní oficiální fotografii (dokladem je razítko a text na rubové straně) z 1. světové války (velikost je 19,8 x 14,4 cm) britský voják z flanderských polí píše dopis blízkým. Věřme, že krvavé peklo ve Flandrech nakonec přežil, což by byl veliký zázrak - padlo zde půl milionu vojáků -, a po válce se mohl obejmout se svými blízkými.
Na dopisnice, pohlednice či dopisy odeslané polní poštou se známky nelepily, protože polní pošta byla gratis. Jaká to velkorysost mocností před téměř jistou smrtí a skončením ostatků ve společném hrobu a jejich pokropením nehašeným vápnem, aby se tělo co nejdříve hezky rozložilo! Že těch dopisů a dopisnic opravdu nebylo málo, je vidět i z fotopohlednice z období z 1. světové války. A takových polních poštovních úřadů byly desítky na obou stranách fronty! Pro úplnost dodejme, že polní poštou bylo možné někdy posílat i telegramy.
Dnes, třebaže je mír a času více než v minulosti, již jenom málo lidí si najde čas, aby klasicky písemně komunikovala se svými blízkými zasíláním dopisů, koresponďáků a pohlednic. Nakonec v některých školách se již žáci ani neučí psát klasické psané písmo, učí se pouze tiskací. Je to sice blbost, ale i od toho občas učitelé jsou, aby nás učili nerozumnosti. Stačí si vzpomenout, jak se děti ještě nedávno učily množiny, aniž jejich učitelky věděly, k čemu mohou být množiny dobré. Při neomalené kritice ručně psaného tiskacího písma přiznávám, že celou diplomovou práci na Vysoké škole dopravní v Žilině jsem napsal plnicím perem volně rukou a právě tiskacím písmem! V té době se diplomky z 99 % psaly psacím strojem.
Když už jsme zmínili poštu, je potřeba říct, že písemná korespondence s doručením klasickou poštou je dnes docela drahý špás. Vždy na Velikonoce a Vánoce posílám na Slovensko tři dopisy a posledně mě to vyšlo na 105 Kč (v tomhle trumfneme např. Francii a Německo). Ne, že by mě to zruinovalo, ale jako filatelista docela pozorně sleduji zdražování poštovních tarifů, a protože nemám hlavu jako meloun, průběžně si vedu jakýsi tahák o poštovních tarifech. Zkuste se podívat na ceník služeb České pošty na jejích webových stránkách. Ceník ve formátu .pdf má 2 MB. Moje stránka má v současnosti 8 435 Bytů, což je nesčetně tisíckrát méně. V každém případě ceny poštovného jsou řádně vysoké. A to kdysi bývaly o Velikonocích a Vánocích na poštovném slevy!
Co si ale budeme povídat, dnes ruční psaní většinu lidí otravuje. Komunikuje se hlavně mluveným slovem přes mobily a elektronickou poštou. Taková komunikace má oproti písemné korespondenci nespočet výhod. Je rychlá, operativní a levná. Ovšem nelze říct, že písemný dopis z našeho života zcela zmizel. Obchodní korespondence, oficiální žádosti, jako je například žádost o zaměstnání, oficiální sdělení úřadu či nemilé sdělení o zahájení exekuce se dějí klasickou písemnou korespondenci prostřednictvím České pošty. Marná sláva, stále není nad písemný doklad. A jak chcete vyzrát na úřad, když ne oficiálním písemným dokumentem?! A platí to i v obráceném gardu. Co není na papíru, jako kdyby nebylo.
Asi tou nejromantičtější korespondencí v dějinách poštovnictví byly dopisy zamilovaných hlavně v mírových dobách. Nebylo nic zvláštního, když si milenci psali pravidelně, klidně dva či tři dopisy nebo pohlednice za týden. Dnes jenom stěží představitelné. Asi nejdelší dopisy za mého mládí psávali vojáci povinné základní služby. Když jsem sloužil jako záklaďák ve Valašském Meziříčí (srpen 1971 až únor 1972), v stejné době tam sloužil i jeden bývalý spolužák z průmyslovky v Bratislavě. Jednou mi ukázal dopis milé, který právě dopsal. Měl minimálně deset stránek. A to jí psal i dvakrát týdně. Bohužel tohle jsem neabsolvoval, možná i proto tolik píšu teď, jelikož v průběhu studií na střední škole jsem se nezvládl zamilovat. Ne že bych o to nestál, ale dívkám jsem jaksi neměl co nabídnout. Takže se jim ani moc nedivím, že neměly o moji maličkost zájem. Ale co Bůh činí, či už je to pro nás dobré nebo zlé, vždy je to správné.
Když už si povídáme o zamilovanosti, tak přibližně od roku 1900 do 2. světové války populární byla tzv. známkomluva. Po válce se u nás již téměř nepoužívala, dnes většina mladých ani neví, o co vůbec bylo. O co šlo, je zřejmé z této pohlednice:
Tedy určitý způsob nalepení poštovní známky, potažmo známek, vyjadřoval určité sdělení milované osobě. Pro známkomluvu ale nebyla přijata žádná všeobecně platná pravidla, takže malé odchylky byly nejen v jednotlivých státech, ale i u různých vydavatelů pohlednic ve stejném státě. Filatestickou vadou předchozí pohlednice je, že jsou zde zobrazeny vymyšlené známky, tedy známky nepoužívané v poštovním provozu. Na další pohlednici je již vše v pořádku. Známkomluva je vysvětlena na obrázcích oficiálních československých známek vydaných po roce 1918, tedy po vzniku samostatného Českolovenska.
Na rubu čteme následující vysvětlující komentář k jednotlivým způsobům nalepení známky:
1. Po Tobě toužím! 2. Piš brzo! 3. Jen na Tebe myslím! 4. Mně se dnes o Tobě zdálo! 5. Jsme svoji na věky! 6. Vzpomeň a nezapomeň! 7. Nic nás nerozdvojí! 8. Žiji v obavách o Tebe! 9. Tvůj dopis mně potěší! 10. Z celého srdce Tě mám rád!
Další pohlednice je od stejného vydavatele jako předešlá. A čeká nás malé překvapení. Sice na rubu čteme stejně číslovaný vysvětlující text jako na předchozí pohlednici, ale způsob nalepení známek se liší od předchozího. Nevím, nevím, zda zamilovaní neměli pak v tom trochu chaos.
Známkomluva nebyla jenom československá specilita. Jak je vidět z dalších pohlednic, používala se všude ve světě. Pod skeny pohlednic najdete i německý a francouzský slovníček k použitým výrazům. Bohužel některé německé výrazy na první pohlednici jsem nezvládl přečíst kvůli písmu.
Briefmarken-Sprache Známkomluva; Komme bald Přijď brzy; Gedenke mein Mysli na mne; Ewig treu Věčně věrní; Antworte sofort Odpověz okamžitě; Mich nicht vergessen Nezapomeň na mne; Ich liebe Dich Miluji tě; Hast du an mich gedacht? Myslel jsi na mne?; In Gedanken dort V myšlenkách jsem tam u tebe; Hast du mich lieb? Miluješ mě?; Ein Kuss Polibek; Schreibe bald Piš brzy; Ewig Dein Věčně tvůj; Bist du mir auch treu? Jsi mi také věrný?; Ich habe Dich von Herzen lieb! Ze srdce Tě miluji!; Wenn werden uns wiedersehen? Kdy se uvidíme?; Dein ist mein Herz Tvé je mé srdce; Du bist mein Glück Ty jsi mé štěstí; Warum schreibst Du nicht? Pro nepíšeš?; Ich denke stets an Dich! Myslím na Tebe stále!
Les timbres et leur langage Známkomluva nebo doslovně Známky a jejich řeč; Mes pensées a toi Myslím na tebe; Oubliez-moi Zapomeňte na mě; Pardonnez-moi Odpusťte mi; Attends lettre Čekej dopis; Ton silence m’inquiete Tvé mlčení mě znepokojuje; Doux Baisers Něžně líbám; Je vous aime Miluji vás; Merci Děkuji; J’attends ton retour Čekám na tvoji odpověď; A demain Zítra na shledanou; Mon coeur est a vous Moje srdce je s vámi; Adieu Sbohem.
Závěrem se podíváme do doby konce Rakouska-Uherska, přesněji do doby, kdy vládl Karel I. Je pravda, že to nebylo dlouho, přesně od 21. listopadu 1916 do 12. listopadu 1918. Ale i přes tuhle krátkou dobu se na známky dostal, no a dokonce i na pohlednici o známkomluvě. Co jednotlivé pozice známky s vyobrazením Karla I. znamenají? Podle opsaného textu z rubu pohlednice tohle:
1. Nezapomeň na mě.
2. Odpověz ihned.
3. V mysli u Tebe.
4. Vzpomínej na mně.
5. Políbení.
6. Myslíš na mně?
7. Piš brzo.
8. Přijď brzo.
9. Miluji Tě!
10. Věčně věren.
11. Miluješ mně?
12. Věčně Tvůj.
Když se nad známkomluvou úsměvně zamyslíme, byly to takové dnešní smajlíky. Problém u známkomluvy ale byl, že nejednou pokulhávala jednotnost. Ale zamilovaní ten který známkový smajlík jistě správně pochopili.
Tvrdit, že časy klasické písemné korespondence jsou již na věčné časy ty tam, je krajně optimistické. Barbaři porazili bez větších problémů antický svět, jenž byl daleko vyspělejší než ten jejich, a křesťanské civilizaci trvalo málem tisíc let, než se opět dostala na úroveň antiky. Takže doporučuji prohledat skříně, koupit plnící inkoustové péro nebo alespoň inkoustovou tužku a začít trénovat psaný text. A učitelé neblbnout děti! A to je vše.
V Brně 26. října 2018.