Dušan Polanský
Předesílám, že již dříve jsem napsal Zaslepení z rozchodu partnerů, které částečně souvisí se zaslepením z lásky. Ovšem nenapsat samosatné povídání k jednomu z nejčastějších zaslepení lidského života by jaksi nešlo, navíc když máme máj, měsíc lásky. Čtenář by pak mohl mít pocit, že autor nehraje fér, že si vybíra jenom taková zaslepení, jež mu vyhovují.
Kdo z nás by netoužil po veliké životní lásce! Jenomže pravdou je, že toužíme i po jiných hodnotách úzce souvisejícími s našimi životy, jako jsou kupříkladu pevné zdraví, hezký vzhled, vysoké IQ, dobré hmotné zabezpečení, zdravé, chytré a hezké děti, společenský či pracovní úspěch. Ale ani to není vše, ještě mnozí z nás mají přání týkající se nás všech, chceme, aby ve světě vládla spravedlnost, pravda, láska, ohleduplnost, nebylo válek, utrpení, aby příroda nebyla zdevastovaná, abychom uměli léčit smrtelné nemoci a ještě by se něco jistě našlo. Tohle vše je v pořádku, vždyť kdo by nechtěl prožít šťastný a hezký život v klidném světě?
Otázka je, co je z toho všeho z pohledu statistiky v reálném světě naplněno? Výsledek nevypadá moc dobře. Pokud jde o životní lásky, počty manželských rozvodů a rozchodů volně žijících partnerů jsou víc než vypovídající. Ale nebuďme hned pesimisté. Určitě nejeden z nás našel i životní lásku a žije s ní hezký život. Určitému procentu z nás se jistě splnila i další výše zmíněná osobní přání, a nakonec i ti, co jim toho moc v životě nevyšlo, žijí, tak jak to umí. Všichni žijeme v souladu s tím, jací jsme, na co máme, co umíme či dokážeme nebo si můžeme dovolit. Bojujeme, rezignujeme, trápíme se kvůli všemu možnému i nemožnému, radujeme se z toho či něčeho jiného, proklínáme svět či Hospodina nebo někoho, kdo podle nás může za naše problémy, sníme své sny, a přitom dobře víme, že většina z nich se nikdy nesplní. Většina z nás se naučila brát život takový jaký je, se svými plusy i mínusy. Ti, co se to zatím nenaučili, to mají v životě kapánek složitější.
S partnerskou láskou jsou často problémy asi proto, že je to hodnota dost kvalitativně atypická od jiných hodnot lidského života. Nedá se sice koupit, ale hodně se kupuje. Atraktivní, úspěšní a bohatí jedinci vědí o tom většinou více než my laici. Nedá se vynutit, protože pokus o vynucení vyvolává u protějšku obvykle odpor, který se může přetavit až v hnus. Jenom velice těžce lze o ní partnera verbálně přesvědčit, neboť často jenom nepatrný verbální pokus o přesvědčení pochybujícího partnera o naší lásce generuje nedůvěru. V lásce chceme především cítit, že nás druhá strana miluje, proto nám obvykle nestačí slovní ujištění, ba dokonce někdy ani činy, pokud v nich o nic nejde. Vysoká tržní hodnota lásky je především dána zvláště příjemnou odměnou, a to erotikou. Provozovat erotické hrátky s někým, k němuž nemáme dobrý vztah, je jaksi krátkodobě možné, nakonec na téhle zkušenosti je založeno jedno velice výnosné odvětví podnikání, ale dlouhodobě hlavně z pohledu žen dost náročné na psychiku. Nejedna dáma teď řekne, že by k tomu měla ještě co dodat, ale uzavřeme to tím, že teď se bavíme o erotické touze podmíněné čistě láskou.
Sumárně vzato, je kolem lásky radostí, ale i komplikací více než dost. Nakonec je to hlavní námět veškerého umění, ale i řady vážných psychologických či dokonce lékařských pojednání. Hlavní problém bude asi v tom, že často není vůbec jednoduché poznat, zda nás partner upřímně miluje, nemluvě o tom, když se do toho pletou majetkové věci. Kdo by se nezamiloval do jakž takž pohledné dcery bohatého papá, nebo do jakžtakž pohledného synáčka zazobaného fotra? Pochopitelně nemusí to být až tak markantní školometské příklady, často stačí jenom slušné hmotné zajištění jednoho z partnerů a již se najde docela dost zájemců, kteří pocítí vibrace milostného chvění. Pragmatický přístup k životu, je vlastní nám všem, třebaže mnozí nás budou přesvědčovat, že v jejich případě tomu tak není. Vždy je, pouze jde u každého z nás o míru pragmatičnosti. Nakonec hlavně seznamovací inzeráty žen, vypovídají o pragmatickém přístupu žen k lásce více, než se sluší a patří. Holt, dámy dobře ví své, lásce se v bídě moc nedaří, je jako ušlechtilá rostlina, která pro svůj růst potřebuje dobrou půdu. V každém případě vidíme, že láska až příliš často není jenom hodnota duševní, ale i pragmatická. Na to bychom neměli nikdy zapomínat a především v situaci, kdy se nám zbortí naše představy o ní. Dobré si je uvědomit, že k zborcení našich představ mohlo dojít až poté, co jsme naivně uvěřili ve velikou životní lásku. Nakonec nějaká ta facka od života pro srovnání se s realitou každému z nás prospěje.
Jenom škoda, že to často výchovnou fackou nekončí. Nebezpečnost každého zaslepení z lásky je v tragických dopadech nejen na zaslepence, ale nejednou i na jeho okolí. Odkopnutý nebo podvedený partner vidí často vše černě. „Partner mě podvedl nebo se na mne vykašlal, opustil mě, můj život již nemá smysl. Já se...“ V žádném případě, ani pomyslet! Nikdo z nás křesťanů nemá právo si sáhnout na svůj život! Každý z nás by si měl uvědomit, že třebaže rozchod s milovanou bytostí má dopad na naše blízké, nejčastěji děti, nejednou i na rodiče, občas i na vztahy s kamarády, přesto nemůže být důvodem k zásadnímu negativnímu životnímu kroku. Ani další řešení, kupříkladu alkohol, životní pasivita nejsou řešením. Láska prostě za takovou oběť nestojí, třebaže vyrovnat se s rozchodem nedokážeme po dlouhé roky, případně ani do konce života.
Před Vánocemi mi jeden mladý, docela úspěšný, na první pohled pro ženy hezký a sympatický muž u piva řekl, že nic na světě jej nezajímá, kromě jeho osobního štěstí a že je ochoten za tímto svým cílem jít bez ohledu na kohokoliv a cokoliv. Tak trochu mi jeho slova připomněly blbnutí lidí krátce po revoluci v roce 1989, kdy málem zapomněli rodit děti, jelikož mnozí byli nainfikováni snem o osobním úspěchu, kariéře, podnikání bez ohledu na kohokoliv a cokoliv. Co jsem nato mladému muži řekl? „Mladý muži, pokud budete zdravý a úspěšný, tak vás v životě čekají minimálně dva, tři rozchody s partnerkami. Takže o jednom cíli bych nemluvil, ale o cílech.“ Zarazil se a chvíli přemýšlel. Při jeho bystrosti pochopil, co mu tím chci naznačit, a proto raději rozhovor stočil na povídání o jeho sportovních zájmech. No a teď si představte, že do takového chlápka se zamilujete, což docela pochopím, a on vám dá časem vale a vy byste se z toho důvodu rozhodla pro nějaký neuvážený krok. Holý nesmysl! Raději byste si měla zcela jasně uvědomit, že to byla především vaše chyba, že jste nedokázala rozpoznat, že váš miláček je nezodpovědný a nespolehlivý partner, obchodnicky řečeno, zboží pochybné kvality zabalené do atraktivního obalu.
Asi největší nepřátelé lásky jsou čas a příležitosti, tedy když zanedbáme nedobrý zdravotní stav, stáří, alkoholismus apod. Čas obvykle přináší určitou míru vzájemného zevšednění partnerů v každodenním běhu běžných životních starostí i radostí. Krása všedního běžného rodinného života ne každému vyhovuje. Někdo chce a čeká od života více, tedy v jeho chápání kvality života, kupříkladu zajímavé sportovní či cestovatelské zážitky, hodně nového poznávání, vzrušení, zábavy, vášně. Obvykle ze strany partnera neschopného akceptovat významný rozpor mezi požadavky na žití běžného života a trpělivého plnění každodenních rodinných povinností a jeho představami o zajímavém životě, dochází často k podání žádosti o rozvod, v případě volného svazku k úprku od partnera. Pokud jde o důvod k rozchodu, ten se vždy nějaký najde, podobně jako důvod k vyhlášení války slabšímu protivníkovi. Pokud k rozchodu nedojde, tak vztah je zatížen trvalým neporozuměním a konflikty. Psát široce o dalším nepříteli lásky, příležitostech, nemá smysl, pokud jeden partner je společensky či pracovně výrazně úspěšnější než ten druhý a pohybuje se v prostředí, kde potkává hodně zajímavých lidí, rozchod je obvykle otázkou času.
Ještě štěstí, že láska má i své fandy, a tím jsou zvyk a odpovědnost. Sice nás žití s partnerem již moc nebaví, ale nechce se nám především z pohodlnosti měnit současný stav. Dobře víme, že vstupem do nového vztahu, vstupujeme i do nových rodinných poměrů partnera, což je někdy pěkná otrava. Pokud jde o odpovědnost tam je situace jiná. Víme, že bychom z rozchodu mohli vytěžit novou kvalitu života, především erotickou, ale právě pocit odpovědnosti vůči partnerovi, rodině, dětem a hlavně všemu tomu, co jsme spolu prožili, nám to nakonec nedovolí. Sláva z takového rozhodnutí se nikdy nekoná. Proklíná nás a nenávidí náš nový potenciální partner, stejně jako stávající partner a rodina. Ale i tenhle stav je potřeba brát trochu s nadhledem. Slušní lidé to nikdy neměli a nemají jednoduché. Co si budeme nalhávat, u spousty lidí slušnost je považována za projev slabosti. Věděl to kmotr Don Corleone a i my všichni dobře víme, jak dopadl na počátku našeho nového věku jeden slušňák narozený v Betlémě. Mučili jej a přibili na kříž v Jeruzalémě.
Kdybych měl doporučit čtenáři k přečtení dílo, v němž je dle mého názoru poctivě, ale nesmírně bolestně ukázáno až kam může vést zaslepenost z lásky, byl by to asi román Anna Kareninová od Lva Nikolajeviče Tolstého. Anna je v nejsvobodnější, ale současně v nejosudovější chvíli svého života přesvědčena, že se rozhodla správně pro svou lásku, jenomže pravý opak je pravdou, zvolila si cestu životního ztroskotání. To je bohužel úplné, protože v krátkém čase neztroskotá jenom její vztah k šlechtici Vronskému, důstojníkovi carské gardy, ale i vztah k ruské vlasti, a nakonec ve chvíli, kdy se rozhodne vydat své krásné tělo v šanc kolům ujíždějícího rychlíku i k Bohu. Román byl sice několikrát zfilmován, ale žádná filmová verze nikdy nezachytí hloubku nesmírné oběti Anny své lásce. Chce Vronského milovat bez výhrad, bez kompromisů, bez ohledu na cokoliv, třebas proti všem a všemu. Jenomže i sebevětší láska má své hranice dané realitou života. Opravdově milovat nelze ve vzduchoprázdnu, bez vazeb na rodinu, společnost, křesťanskou morálku. Je to podobné, jako kdyby inženýr navrhl zařízení, které stávající technologie nedovolují zrealizovat, ale on by přesto trval na realizaci. S životem je to podobné, musí se žít v reálném světě, ne snít ve vysněném ráji.
Anna skončila pod koly ujíždějícího rychlíku, ale každý z nás, kdo prožil zaslepení z lásky a chtěl by v jediném okamžiku zničit většinu z toho, co léta budoval, čemu věřil, by se měl před kolejemi zastavit, obrátit směr kroků a vrátit se do života. Návrat to asi nebude ani lehký, ani optimistický, i náš život již nebude nikdy takový, jaký byl před rozchodem, ale bude to život, v kterém časem jistě objevíme i něco hezkého, třebaže to již asi nebude ona veliká životní partnerská láska.
V Brně 9. května 2017.