Prolog    2001: Vesmírná odysea

11. díl

Dušan Polanský

21. 5. 2000

Výlet zorganizovaný Peggy se vydařil. Měl skromné poživačné cíle: trochu se projít po okolí, pak sedět ve stínu v hebce zelené trávě, pomalu konzumovat veliký koš jídla a pití, který vzorně připravila Peggy, a přitom si dle chuti nebo nechuti povídat. Peggin nový přítel Harvey Trask -- učitel na střední škole-- byl nadšen mým povídáním o studijním pobytu v Brně. Chtěl mě překvapit sdělením, že četl o díle J. A. Komenského, učitele národů. Poprosila jsem se ho, zda by nám o jeho díle nemohl něco konkrétního říct. Skončilo to u obecnin a pochopitelně u "školy hrou". To vše jsem již slyšela, pochopitelně řečeno učeněji a šířeji, na několika přednáškách, jež jsem absolvovala v Brně. Přiznala jsem se, že odkaz J. A. Komenského se mi zdá příliš všeobjímající a málo konkrétní, ale že je to jen můj názor. Harvey okamžitě opáčil: "Mau, a dílo kterého pedagoga vás zaujalo." "Harvey, budete překvapen, ale opět dílo jednoho Čecha, jmenoval se František Bakule. Ovšem ne jeho dílo na papíře, ale spíš praktické dílo." Nikdo z výletníků o něm neslyšel, a tak jsem jim o něm chvíli povídala. Nakonec jsem je uklidnila, že ať si z toho, že ho neznají, nic nedělají, že i v Čechách je dnes téměř neznámý. A že podobně, jak všude na světě, daleko líp znají všelijaké krasomluvce, pisálky hlubokých pravd, mediální hvězdy, pseudopolitiky a některé takzvané podnikatele -- jinak v Česku mají zvláštní sortu: tuneláře." Mé malé povídání o známem a tak neznámém Fr. Bakulem zaujalo. Harvey chtěl, abych mu o něm něco půjčila. Bohužel jsem mu musela říct, že mohu posloužit jen několika stránkami textu v češtině a dvěma fotoreprodukcemi. Význam slova tunelář se mi nepodařilo vysvětlit. Na zítra jsme domluveni s Frankem v jeho bytě.

22. 5. 2000

Frank byl celý den moc smutný. Ani naše milování jeho náladu nevylepšilo. Začala jsem mít obavu, že již ho nevzrušuji, ale pak to z něho vylezlo: Měl divný sen, že byl a nebyl jako první člověk na Saturnu. Snažila jsem se mu vysvětlit, že je to nelogické. Přece cílem výpravy není samotný Saturn, a že i kdyby se stalo to nejhorší, nedej Bože, tak by na Saturnu musela skončit celá posádka Discovery, ale to odporuje jeho snu. Jedině, že by za letu vyskočil z Discovery jako z tramvaje. Tak tohle nebylo ode mě moc vtipné. Dokonce je možné, že těch tramvají v celé Americe není ani tolik, kolik v Brně. Když jsme se loučili, tak mi zcela vážně řekl: "Mau, cítím, že budu prvním člověkem, který dosáhne Saturnu." Je mi z toho nanic. Franka to moc bere. Najednou si přeji, moc přeji, aby se Frank nestal členem astronautického týmu Discovery. Franku odpusť.

24. 5. 2000

Před mou chaloupkou stojí nový Ford Escort, 81 kW, čtyřválcový motor 2,0 litru s konvenční dvouventilovou technikou, bledě modrá metalíza, secesní tvary v japonském provedení. Secese. Vzpomínám na zámek v Moravském Krumlově a Slovanskou epopej Alfonse Muchy. Mít tak od něj originál, jo, to by bylo něco, záviděl by mi celý Houston! A bude se secesní Fordík pěkně splácet!

25. 5. 2000

Volal mně celý rozrušený -- to je teda co říct -- Frank, že již je známý termím, kdy se rozhodne o členech posádky Discovery: 2. června 2000; poslední den třídenního zasedání státní astronautické rady. Bude vybráno pět členů planetologického týmu a pět jejich náhradníků.

26. 5. 2000

Jinak NASA se stala obrovskou sázkovou kanceláří. Sází se všude u nás v Johnson Space Center, také v Kennedyho SC, Marshall SC, Stennis SC, Goddard Space Fligh Center, Ames Research Center, Glenn RC, Langley RC, Dryden Flight RC, Jet Propulsion Laboratory, Goddard Institute for Space studies, Moffett Federal Airfield a Independet Validation & Verification Facility. Maximální výše všech sázek pro jednoho zaměstnance je omezena na 10 dolárů. Já jsem vsadila 5 dolarů na Davida Bowmana a 5 dolarů na geofyzika Romana Kaminského -- toho si pamatuji z večírku 30. března. A pak, že deník je nanic. Na Franka jsem nevsadila. Mám o něho strach. Jinak program na sázení připravil technik Gregory Jensen, Ten, jenž shledává můj zadek překrásně harmonickým. Zajímavé o MAT-1 za celý týden ani vidu ani slechu. Neozval se ani Nick Miller, ani Mark!

29. 5. 2000

A máme Memorial day. Tři volné dni jsem dělala na HALovi. Již nic nového jsem nepřidala do výpočetní logiky. Jenom jsem do programu zabudovala různé pojistky, aby program nemohl ovládat nikdo jiný než já. Žádná hlavní nabídka. Vše přes příkazový řádek a spousta parametrů. Klasika Unix. Žádná nápověda. Ozval se Frank; volal přímo z cvičného letu a dokonce se mi přiznal, že ten hovor je součást výcviku, že prý kosmonauti se musí naučit za letových podmínek nenuceně mluvit o běžných věcech. Jinak státní astronautická rada rozhodla, že celý let Discovery bude nepřetržitě vysílán televizí. Tak to bude kapánek delší seriál než Dallas. Frank se mě zeptal, na koho jsem vsadila. Přiznala jsem se mu, že mám o něho strach a že bych ho chtěla mít stále u sebe, a proto jsem na něho nevsadila ani dolar. Mám pocit, že to nepochopil.

31. 5. 2000

Ozvala se Hannah Jamisonová. Že program na Turingův test budu mít k dispozici. A proč jsem si ho zrovna nevyžádala s databází, když jsem byla v Mofett Field? Vysvětlila jsem jí, že se mi to zdálo již moc, že jsem si myslela, že mi nedají ani tu databázi. Avšak musím podepsat prohlášení, že napíši o výsledcích testů podrobný referát, jenž jim dám jako prvním k dispozici. Zajímavé. Posledně jenom měli zájem o moji vědeckou práci, ale teď je tu podmínka. Jinak Hannah s Reedem tvrdě pracují na potomkovi. Koupili si nové letiště.

2. 6. 2000

V 14:20 to ví celá Amerika. Tým Discovery povede David Bowman, dalšími členy jsou Logan Hunter, Roman Kaminski, Brad Whitehead a ... Frank Poole. A pět náhradníků. Jejich jména mi nic neříkají. Vyhrála jsem přesně tři dolary. Jeden dolar na Bowmanovi -- to byla skoro tutovka -- a dva na Kaminskem. Frank se neozval. Když jsem přišla domů dlouho jsem brečela. Zavolala jsem mámě: "Mami, pozdě večer jsem u tebe v Castroville."

Domů | Předchozí díl | Další díl | Články