Začala jsem vyhodnocovat Turingův test. Můj HAL
zodpověděl 34 189 otázek. Moje předpověď se pohybovala kolem 22 000, takže
docela slušný výsledek. Součástí programu na Turingův test je i analyzátor
odpovědí, jenž dokázal úspěšně analyzovat 26 124 HALových
odpovědí, následně je porovnat s odpověďmi člověka -- popravdě řečeno trochu
abstraktního -- a nakonec vyhodnotit jejich správnost. Těch zbylých 8 065
odpovědí čeká na mě, ale nehodlám se s jejich analýzou a vyhodnocením moc párat,
neboť tvoří jenom asi 24 % všech odpovědí. Dnes jsem zdolala první tisícovku.
Teď bych potřebovala pomocníka. Původně jsem počítala s Markem, ale po trapné
epizodě s Velikým mystagogem to raději nechci riskovat a vůbec teď je to již
příliš tenký led. Dnes v 10.00 by se měl po deseti dnech hlubokého spánku v
Hibernaculu probudit Frank, ale zavolat mi bude moci až zítra po desaté, protože
kosmonauti jsou po probuzení ještě 24 hodin v péči lékařů.
17. 7. 2000
Včera se Frank ozval a navrhl mi rande v Hermann Park. Proč ne. Můj
HAL a Alan Turing budou muset počkat. Frank najednou zatoužil navštívit
po dlouhých letech Houston Zoological Gardens. V podvečer jsme skončili v jedné
příjemné restauraci u řeky Brays Bayon. Na Frankovi bylo vidět, že je šťastný,
že opět může vidět a cítit slunce, vítr, zeleň, řeku a zvířata. V posteli mi
řekl, že hibernace je pěkné svinstvo -- ne snad proto, že by člověka něco bolelo
nebo se cítil nepříjemně, ale jednoduše proto, že člověk není; je to manipulace
s existencí lidské bytosti -- a že je mu z toho až zle, když si vzpomene, že v
tomto stavu by měl podle letového plánu Discovery strávit několik pozemských
roků. Zvláštní. Vždy jsem si myslela, že nacházet se v hibernizovaném stavu je
docela příjemné. Snažila jsem se Franka uklidnit a řekla jsem mu, že možná bude
mít při letu Discovery "štěstí" totiž, že nastanou
nějaké komplikace -- což není až tak nepravděpodobné -- a řídicí centrum na Zemi
hibernaci zruší. Jinak všichni kosmonauti mají od 24.7 do 4.8 povinnou
dovolenou. První týden by chtěl Frank strávit u rodičů a druhý týden se mnou v
horách. Lezení po kopcích zrovna nezbožňuji, ale nechci si hrát na fajnovku,
takže moje nožičky budou pěkně trpět. Kde? To je prý překvapení.
18. 7. 2000
Volala mi nekonečně šťastná Hannah Jamisonová telefonicky sdělila, že je v
požehnaném stavu. Takže chlápek jménem Reed, jenž kšeftuje se vším, to dokázal.
Najednou mě to vzalo. Hannah závidím její štěstí a dokonce jsem v jednu chvíli
litovala toho, že jsem to byla vlastně já, kdo dal Hannah a Reeda dohromady.
Hnusím se sama sobě. Když jsem přišla domů, vrhla jsem se na postel a dlouho
jsem brečela. Chci dítě! Směšné, jsem jako malý spratek, které se vzteká a
křičí: "Chci kokino!" Bože, fyzicky jak prosté, ale lidsky tak moc složité.
Kašlu na Discovery, na mého HALa a jeho podělaných 34
189 odpovědí, na devítitisícovku, na zatracenou zkratku
MAT-1, a vůbec na celý Projekt Jupiter a na
vše, co souvisí s těmi zatracenými počítači. Najednou jsem jasně před sebou
uviděla pedantského Franka, jak si před každým milováním vzorně nasazuje na své
mužství kondom. Fuj, hnusí se mi kondomy. Franku, nejdřív mi udělej dítě, a pak
si klidně můžeš před každým milováním kondom natáhnout i na hlavu.
20. 7. 2000
Poslala jsem Hannah e-mail. Přiznala jsem se jí, že jsem jí v jedné chvíli
záviděla její nastávající mateřské štěstí. Hannah mi odpověděla: Maureen,
kdybych se právě teď dozvěděla, že čekáš dítě a já ne, tak bych ti v prvním
okamžiku jistě taky záviděla. Ale věř mi, že časem -- a jistě to nebude dlouho
trvat -- poznáš ten krásný pocit, který teď prožívám já. Jinak ti moc děkuji, že
jsi mě docela nenápadně popostrčila Reedovi do postele. Reed určitě není
svatoušek, ale teď jsem moc šťastná. Jak pokračuje Turingův test? A nezapomeň
zpracovat podrobný referát o jeho výsledcích, protože jsem se za za tebe tak
trochu zaručila. Tím si nechci připisovat žádné zásluhy, ale znáš neschopné
vědce, jež se dovedně transformovali na byrokraty ... V práci tradiční malá
oslava: 20. července 1969 ve 22.56 EDT se stal Neil A. Armstrong prvním
pozemšťanem, který se prošel po povrchu Měsíce. Frank si myslí, že bude první na
Saturnu. Ale tam je pěkná ledárna.
21. 7. 2000
V práci mám fofry. Příští týden mě čekají závěrečné testy AE-11 a AE-12.
Složení komise jsem se dozvěděla teprve dnes. Jsou to vesměs páni tvorstva z
Independent Validation & Verification Facilitity z Fairmontu ve West Virginia. Z
komise neznám nikoho. Cord Wooder je skvělý. Jenom se usmívá a neustále opakuje:
"Slečno Doveová, vše dopadne O.K." Určitě to říká všem 56 testovačům
programového vybavení. Volal Frank. Popřála jsem mu hezký týden dovolené u
rodičů. Odjezd do hor příští sobotu v 9.00. Kam? Stále překvapení. Jinak za pět
pracovních dnů jsem po večerech zanalyzovala další tisícovku odpovědí.
22. 7. 2000
Koupila jsem si boty a baťoh na horskou turistiku. To dokazuje, že jsem cvok
bez pevných zásad. A další tisícovka odpovědí.
23. 7. 2000
Koupila jsem si boty a baťoh na horskou turistiku. To dokazuje, že jsem cvok
bez pevných zásad. A další tisícovka odpovědí.
24. 7. 2000
Začaly závěrečné testy AE-11 a AE-12 v laboratorních podmínkách. Komise je
milá, ale vyplňování zkušebních protokolů je otravné. Pomalu končí několikaletá
práce na Projektu Jupiter. Jaký job mě čeká po startu
Discovery?
26. 7. 2000
Předseda komise mě pozval na večeři. Nejdřív jsem si myslela, že je přece
jen poznat, že z 56 testovačů je pouze 7 žen, ale když při dobrém jídle padla
otázka: "Slečno Doveová, jak snáší váš přítel Frank Poole náročnou přípravu na
let Discovery?" hned mě napadlo: Bůhví zda by se konalo toto pozvání, kdyby
nebylo mé známosti s Frankem? Jsem asi naivka, neboť jsem si myslela, že náš
vztah není okolím nijak zvlášť vnímán. Předseda komise je Mark Ridgway, další
členové jsou Wade Barton, Clay Cameron a Davis MacAllister.
27. 7. 2000
Protokoly jsou podepsány. AE-11 a AE-12 se mohou začít montovat do
Discovery. De facto i de jure jsem ukončila práci, jež začala 12. ledna 1998.
Ještě mě čekají závěrečné zkoušky přímo na Discovery, ale to až po 2. říjnu.
Cord Wooder požádal ty, kteří mají testy protokolárně uzavřeny, aby si vybrali
do začátku října maximum dovolené. Po návratu z hor mám pomáhat při testování
AE-35. Trochu překvapení, neboť s programováním AE-35 jsem v NASA začínala, ale
pak přišlo dost nečekané přeložení k testování AE-11 a AE-12; přitom jsem měla
pocit, že programování AE-35 zvládám v pohodě.
28. 7. 2000
V práci jsem si vychutnala pohodu. Šest hodin jsem brouzdala po Internetu a
taky jsem navštívila CZ. Zdá se, že se tam hodně teoretizuje o spuštění jaderné
elektrárny Temelín. Různá hnutí a zvlášť chytří politici chtějí vypsat
referendum o spuštění Temelína. Česká ekonomika je asi zázrak. Jsem přesvědčena,
že by nakonec unesla i ztrátu 100 proinvestovaných miliard a nějakých dalších 20
až 30 miliard na likvidaci elektrárny. Je tu jenom taková maličkost, která vrhá
stín na tento zázrak: nízká životní úroveň obyčejného českého občana, z pohledu
úrovně států EU lze dokonce mluvit o chudobě. Ale to je detail, neboť o takové
maličkosti politici a vysocí státní úředníci ve svých projevech vůbec nemluví.
Koneckonců mají asi pravdu, jsou tu daleko závažnější témata: ombudsman; zda
ztráta banky, jejíž zkratku ne a ne si zapamatovat, bude 20 nebo 200 miliard
korun -- je vidět, že v té bance mají účetnictví na počítači, proto tak skvělý
odhad; zda takové nebo makové prvky volebního systému apod. Od pondělí do dneška
jsem po večerech zanalyzovala další tisícovku odpovědí. Zbývá jich ještě 3 065.