Prolog    2001: Vesmírná odysea

17. díl

Dušan Polanský

11. 8. 2000

Maminka se dozvěděla od sousedů -- ti si to jistě přečetli v nějakém bulvárním plátku --, že mám známost s Frankem Poolem. Velikou radost z toho nemá. Nemůže pochopit, proč chodím s mužem, který si na několik let odletí někam do čerta. Maminčin přítel Rider Mackenzie vidí věc zcela jinak. Pro bývalého leteckého dispečera je Frank třída. Dokonce mě nenápadně prosil a přesvědčoval, abych Franka přivedla do Castroville, že by to byla bomba. Tak, milý Ridere, to už asi nepůjde.

13. 8. 2000

Včera jsem se "musela" -- dobrovolně a s úsměvem -- zúčastnit oslavy pátých narozenin syna mé spolužačky ze základní školy Lisy, jež bydlí ve stejné ulici jako maminka. Byla jsem hlavní externí host. Taky zde si všichni myslí, že chodím s Frankem Poolem, příštím pokořitelem vesmírného prostoru mezi Zemí a Saturnem. Jinak střední délka tohoto prostoru, zatím člověkem nepokořeného, je jenom maličkost: 8,539 AU. Vše je to tak trochu komické: já, nehezká programátorka jsem pro občany Castroville klasickou bulvární hvězdou. To bude pro ně brzké překvapení, když se v některém plátku dočtou, že s Frankem nechodím. Je mi z toho tak trochu nanic. Dokonce mi ani nechutnal maminčin rybízový koláč, a to je už co říct.

14. 8. 2000

První den po dovolené v práci je pro mě vždy strašný. Ale nejsem asi jediná. Jinak mi dnes Don Ryan, jenž si od středy vyráží na dva týdny dovolené, předal úkoly kolem testování montážní jednotky AE-35. Hodil na mě přípravu protokolů a další aministrativy, že již mám zkušenosti z mých závěrečných testů. Ten prevít, a to se mi ještě líbí. Jeho závěrečné testy jsou 5. až 8. září. Lidé od počítačů nemají rádi papírování, ale jistě nebudou jediní.

15. 8. 2000

Dnes mi půjčil Ten, jenž shledává můj zadek překrásně harmonickým časopis Playboy, abych si přečetla článek o tom, že muži se musí dopouštět nevěry z biologických důvodů. Za rozkoš prý jsou v mozku zodpovědné fenyletylaminy, což jsou jakési tělesné "drogy" působící coby vzrušivé prostředky. Ve stavu zamilovanosti je tělo produkuje nepřetržitě, avšak u mužů jejich hladina po třech až sedmi měsících klesá. U žen úroveň těchto chemikálií zůstává vysoká a u mužů klesá ke stavu před zamilováním. Je prý jen přirozené, že muž pak proto touží opět jejich produkci znásobit. Jak se zdá, podle Playboy jsem "mužská", neboť moje zamilovanost do Franka trvala jenom od února do července roku 2000.

17. 8. 2000

Včera a dnes jsem si hrála s AE-35. Chytrá jednotka. Ustaluje zaměření hlavní antény k Zemi v rozmezí několika tisícin obloukového stupně. Tato přesnost bude nezbytná kvůli obrovským vzdálenostem Discovery od Země. Opět jsem si všimla jedné věci: hlavní anténa sleduje nepřetržitě Zemi a je k ní nastavována motory ovládanými HALem-9000. Povely pro tyto motory dostává HAL-9000 od jednotky AE-35. Čistě hypoteticky může nastat situace, že AE-35 vyšle HALovi-9000 správné povely pro motory, ale on -- nejvyšší instance, může rozhodnout zcela jinak. A vůbec, již před dvěma lety jsem upozorňovala na obrovské pravomoci HALa-9000, jenž má vůči jiným životně důležitým jednotkám. Odbyli mě s tím, že se samovolným agresivním chováním strojů to přeháním, že nikdo nikdy takové chování u strojů nepozoroval, pokud si odmyslíme ty případy, kdy agresivní chování stroje je dáno jeho cílovou funkcí.

18. 8. 2000

Ozval se můj vědecký vedoucí, že jak pokračuji s vědeckou prací a že jsem se již dlouho neukázala. Tak to má bohužel pravdu. S prací pokračuji dost bídně, ale vysvětlovat mu, že jsem si téměř sama zprogramovala pokusný stroj, jenž složil Turingův test je dost zbytečné, jednoduše by tomu nevěřil a jistě by řekl, že to není obsahem mé práce. Ujistila jsem ho i když to není pravda, že již začínam navrhovat vývojové diagramy algoritmů, jež by měly pomoci odhalit samovolné agresivní chování strojů. Hned nato jsem si vyslechla malou přednášku o nemodernosti vývojových diagramů. Minule zase učeně a naprosto obecně mluvil o záporech strukturovaného programování, které jistě před patnácti lety velebil do nebe, a vychvaloval objektový přístup. Než se ho škola nejmíň v sedmdesáti zbaví určitě ještě zvládne obecnou kritiku objektového přístupu a bude chválit něco jiného, o čem nemá teď ani tušení, že by to mohlo spatřit světlo světa. Klasický univerzitní profesůrek. Přečetla jsem si v knihovně jeho doktorskou práci: ubohý kompilát bez jakékoliv tvůrčí invence. Nikdy nic praktického nenaprogramoval, občas sepíše klasický blábol, pak ho přednese na nějaké konferenci, pak ho trochu pozmění a dá jej otisknout ve sborníku, jenž nikdo nečte; to vše jen proto, aby měl další čárku -- v Česku měli na to pěkné rčení: získat bobříka -- a mohl zase nějakou dobu vegetit, předvádět se a vytahovat se při zkoušení studentů, neboť jednoduše na nic víc nemá. Jeho praktická pomoc je pro mě nulová, ale vědeckého školitele musím mít, a čím víc titulů tím líp. Ale je fakt, že to neplatí o všech. Znám i učitele, kteří ze sebe nedělají kapacity, nenechávají se obdivovat studenty, ale dokáží je něco praktického a užitečného s láskou naučit. Jinak závěr byl ale stručný: abych se brzy ukázala a hlavně přinesla s sebou konkrétní výsledky. Bohužel při výběru vědeckého školitele jsem neměla moc volnosti, neboť nikoho jiného jsem nepřesvědčila o reálnosti a hlavně dokončitelnosti mé práce. Začínám mít obavu, že pesimisté měli asi pravdu. Dnes jsem ale zlá. Tak někoho pomlouvat ...

19. 8. 2000

Dnes jsem se celý den slunila u vody, a když jsem nenápadně neokukovala muže, tak jsem si četla ve francouzštině "Zápisky dobrovolníkovy" od Anatola France. Jak v poznámce připomíná, není v těchto pamětech podrobnosti, která by nebyla založena na pramenech historických. To je teda spisovatelská poctivost. Taky jsem si občas přečetla "Devět proroctví" mého HALa ohledně MAT-1. "Devět proroctví" jsem si vytiskla, a pak přilepila na tvrdý kartón, abych si je mohla pohodlně kdykoliv prohlížet. Snad mě něco napadne, i když zatím na mě působí ona proroctví velmi primitivně a všeobecně, přesně jako americké akční filmy z 80. let o ruských agentech, téměř lidožroutech.

20. 8. 2000

Dnes jsem celých šest hodin věnovala přemýšlení o mé vědecké práci; je vidět, že přece jen mi pan profesor promluvil do duše. Někdy i formální bič nemusí být zlá věc. Sice se nedařilo, ale přece jen jsem si několik úvah nastínila a dokonce se pokusila formálním aparátem popsat:

1. Když chci algoritmicky popsat možné samovolné agresivní chování stroje budu muset přesněji definovat, co se vůbec rozumí agresivním samovolným chováním stroje při zadané cílové funkci jeho chování.
2. Musím si ujasnit, zda existují nějaké obecné podmínky, za nichž se stroje mohou začít samovolně agresivně chovat nebo zda takové obecné podmínky neexistují a jsou stroj od stroje jiné v závislosti na cílové funkci konkrétního stroje. Například takovou obecnou podmínkou může být pokyn operátora stroji, aby se sám zničil. Ovšem co to znamená ve světě heuristicky programovaných automatických strojů zničit sám sebe? Asi se úplně odpojit od všech zdrojů energie.
3. Spustí se samovolné agresivní chování okamžitě, jakmile nastanou podmínky pro takové chování nebo může stroj nějaký čas maskovat svoji agresivitu a "udeří" až se bude domnívat, že přišla jeho pravá chvíle. Ale jak stroj pozná svou pravou chvíli?

Vše moc těžké a nejasné!

21. 8. 2000

V bývalém Československu si připomínají rok 1968. Snad si z oněch událostí vzali nebo vezmou historické poučení všichni osvoboditelé a nositelé absolutní pravdy v jakýchkoliv barvách: pokud někoho osvobodím neměl bych od něho vyžadovat vděčnost, začít mu do všeho kafrat, poučovat jej o tom, co je bílé a co černé nebo dokonce si činit nároky na jeho území. Mezi osvoboditelem a okupantem je často jenom malinká a křehká hráz, přesně tak jako mezi láskou a nenávistí. Ale já Franka nebudu nikdy nenávidět. Naopak, vždy mu budu vděčná za to, že jsem s ním prožila několik krásných měsíců a taky proto, že byl ke mně vždy upřímný i když to někdy bolelo. Myslím, že já jsem se vůči němu nechovala jinak.

23. 8. 2000

V práci se rozproudila akademická diskuse o oznámení centra společnosti NEC v Princetonu (New Jersey), že se podařilo prolomit rychlost světla (300 tisíc km/s). Na univerzitě jsem navštěvovala přednášky ze speciální i obecné teorie relativity a takový tlach a pokus o lacinou senzaci, bez konkrétního rozboru a hlavně důkazu mě nemůže přesvědčit o tom, že přenos reálné informace nebo hmoty z místa na místo může probíhat rychlostí větší než 300 tisíc km/s. Prostě zatím věřím Albertovi a stovkám důkazů a faktů, jež zatím výborně potvrzují teorii relativity. Punctum.

24. 8. 2000

Přišel dopis od Franka. Čekala jsem to. Definitivní rozloučení: "... Maureen, věř mi a myslím to zcela upřímně, že si zasloužíš muže, jenž nebude myslet jenom na sebe. Já takový bohužel nejsem. Být členem posádky Discovery znamená pro mě stále vše. Tomuto cíli jsem stále ochoten obětovat vše. ... Prosím Tě, odpusť mi to, že jsem se k Tobě nechoval vždy tak, jak by se měl muž k ženě chovat. Každý konflikt, jenž mezi námi kdy byl, padá na mou hlavu. ... Maureen, děkuji Ti za vše a přiznávám se zcela upřímně, že hlavní důvod, proč se musím od Tebe odpoutat, je v tom, že jsi mě v poslední době "nakazila" touhou po normálním pozemském štěstí. Když jsem začal s Tebou chodit, tak jsem si říkal: Intelektuálka, jistě mě pochopí. Maureen, mýlil jsem se, nejsi suchá intelektuálka, ale žena, která vášnivě touží po opravdové lásce, milování, rodině, dětech, muži, který bude pevně stát po jejím boku a vůbec po obyčejném lidském štěstí.

Líbá Tě Tvůj věčný kosmický přítel Frank

P. S. To nakopnutí Joea do rozkroku bylo perfektní a přesné. Joe si musel dávat tři dny studené obklady na ono citlivé místo. Zasloužil si to, o těch hadech jsem fakt nic nevěděl."

Dlouho jsem brečela. Dík, Franku, odpouštím Ti, že jsi mi neudělal pěkné tlusťoučké baculaté miminko a nechceš mi pomáhat s domácími pracemi. Jen si leť, ty prevíte, k tomu podělanému Saturnu. Budu ti držet palce.

25. 8. 2000

Zuřivě jsem připravovala protokoly a další dokumentaci na závěrečné testy pro AE-35. A pak že papírování je k ničemu, kdepak je výborným lékem, když chce člověk zapomenout.

Domů | Předchozí díl | Další díl | Články