Prolog    2001: Vesmírná odysea

18. díl

Dušan Polanský

27. 8. 2000

Víkend jsem strávila s Peggy u Lake Conroe v útulné chatě jejích rodičů. Peggy se zcela nečekaně ozvala v pátek pozdě večer. Že chtěla se svým přítelem Harvey Traskem vyrazit na víkend k Lake Conroe, ale těsně před odjezdem se dost pohádali, takže víkend u jezera padl. Harvey se prý nechce ženit, jenom by si užíval a teoretizoval o pedagogice. "Vidíš a vůbec netouží po tom, aby mohl vychovávat vlastní děti, a přitom je učitel, prevít jeden," zanadávala si několikrát od srdce Peggy. Já jsem jí taky kápla božskou o Frankovi. Dvě opuštěné třicítky, skoro, si spolu pobrečely a zanadávaly na mužské plémě. Kritický byl sobotní večer, protože pokud jde o whisky -- led nebyl --, tak jsme to kapánek přehnaly. Ještě teď, a to je již jedenáct hodin v noci, nejsem fit. Franku, ale za to můžeš ty.

29. 8. 2000

Ozval se mi můj vědecký školitel, že na Carnegie Mellon University (CMU) pořádá Robotics Institute začátkem listopadu konferenci s názvem "Umělá inteligence: šance, nebo nebezpečí pro lidstvo". Termín na zaslání příspěvků na konferenci již uplynul, ale protože mají poměrně málo příspěvků k negativním aspektům zavádění umělé inteligence, tak mám prý ještě šanci. Když svůj příspěvek dodám do 7. září do 9:00 a nebude zcela podprůměrný, tak mi ho otisknou; když bude dobrý, tak mi ho nejen otisknou, ale mohu jej i přednést. Pan profesor mi taktně připomněl, že nemám téměř žádnou publikační činnost a alespoň jedna čárka by nebyla zlá. Snažila jsem se vykroutit, ale škoda energie, školitel byl neústupný, takže mě čeká psaní příspěvku na konferenci. Bože, jak já nerada píšu odborné články. Stačí mi můj deník.

30. 8. 2000

Dnes nastoupil do práce po dvou týdnech dovolené Don Ryan. Pochválil mě za perfektně připravené protokoly a další dokumentaci k testům AE-35. Řekla jsem mu o příspěvku na konferenci a že bych ráda dělala na něm i v práci, nestíhám. Klidně, ale pouze do testů AE-35, protože mě bude při nich potřebovat. Milý e-mail s fotem od Veroniky z dovolené v Jeseníkách -- bohužel, tam jsem se při pobytu na Moravě nedostala. Na fotu drží v náruči čtyři veliké praváky -- to stálo v textu. Co jsou to za houby ty praváky, tak to nevím. U nás se houby ani zdaleka tak nesbírají jako v Česku. Tam je to od srpna do října národní koníček. Vzpomínám si, že jednou jsem jedla jídlo z hub nazývané smaženice -- vypadalo to dost divně, ale bylo to docela dobré.

1. 9. 2000

V práci i doma pracuji na příspěvku pro konferenci. Dnes večer jsem si ale musela dát pohov, neboť mi to už nemyslelo. Šla jsem si sednout do bistra "U spícího medvěda". Je to skutečně ospalé bistro. Chodí sem většinou starší lidé. Přisedl si ke mně starší pán -- mohl mít něco přes sedmdesát -- a vyprávěl mi smutný příběh. Mluvil pomalu, prostě a krásně, žádně prázdné intelektuální žvanění. Syn, voják z povolání, padl v zahraničí. Dcera, celý život těžký invalida, je již taky na pravdě boží. Když mi vyprávěl o tom, jak držel ženu za ruku v posledních chvílich jejího života -- umírala na rakovinu --, tak jsem se nedokázala ovládat a vyhrklo mi dojetím několik slz z očí. Ten pán neuronil ani jednu slzu. Zpočátku jsem to nemohla pochopit, ale za chvíli mi to došlo: již neměl v sobě sílu, aby dokázal plakat. Poprvé v životě jsem si uvědomila, že opravdový bolestivý pláč dokáže postupně vysát z člověka veškerou sílu a chuť do života. Když jsem platila účet, tak jsem se zeptala majitele na onoho pána. Klidně a pomalu řekl: "Slečno nebo mladá paní, znám Mitche přes padesát let ... zasloužil by si již umřít ... takovou pěknou klidnou smrtí ve spánku ... aby jeho duše pozvolna a lehce stoupala výš a výš ... tam někde kde je jeho jediná láska Anne, syn a dcera ... Jo, jo Mitch si zaslouží pěkný konec." Smrt jako vykoupení z těžkého života na zemi. Děsí mě to. Kdybych se dala na politiku, tak bych si založila stranu, jež by měla svůj program vyjádřen heslem: "Ráj na zemi". Ráj tam nahoře je podvod a fikce fikcí.

4. 9. 2000

Celý víkend i dnešní Labor day makám na příspěvku na konferenci. Při psaní narážím na jeden zajímavý fakt: Experti v padesátých letech 20. století předpovídali, že za několik málo let budou roboti v našich bytech luxovat, vynášet odpadky a provádět jiné domácí práce. Uplynulo padesát let a nic z toho se nenaplnilo, a přitom počítače umí výborně hrát šachy, řeší složité rovnice, ale luxovat ne a ne. Možný závěr: Roboti jsou tak málo inteligentní, že umí tak maximálně hrát šachy, řešit složité parciální diferenciální rovnice se složitými okrajovými a počátečními podmínkami, složité hlavolamy apod., ale na víc nemají, jednoduše proto, že zatím neumí zkalkulovat 100 trilionů operací za sekundu jako lidská mysl. To ale vůbec neznamená, že počítač nemůže být samovolně agresivní, i když nezvládá svou inteligencí, pro lidi tak jednoduchou, činnost jakou je luxování. Stačí např. dokázat daleko větší složitost činnosti zvané luxování vůči důkazu, že existuje rovnice 5. stupně s racionálními koeficienty, která je algebraicky neřešitelná nad tělesem všech racionálních čísel. Evariste Galoisy, odpusť mi, že zlehčuji tvoji teorii, ale ty víš, že to myslím trochu jinak.

5. 9. 2000

Chvíli jsem se bavila s Molly Childovou. Zeptala se mě, co Frank. Jenom jsem jemně zavrtěla hlavou. Je vidět, že Molly je nad věcí, neboť zcela klidně se pustila do vysvětlování: "Z toho si nic nedělej, v každém případě, teď již nejsi nějaká Maureen Dovevová, programátorka, která čumí celý den do počítače, teď jsi dívka, která chodila s Frankem Poolem. Uvidíš, že teď se budou muži o tebe rvát. Muži jsou zvláštní tvorové, teď si nejeden, jenž by předtím o tebe ani nezavadil, řekne, že získat dívku, s níž chodil jeden z členů posádky Discovery je věcí prestiže. I když, ale to ani jeden z těch přelétavých ptáků nebude chtít připustit, je to hlavně věcí mužské ješitnosti. Ale teď kecám, u muže prestiž a ješitnost je jedno a totéž. Maureen, pamatuj si, žádného intelektuála, ale pořádného pracháče. Se mnou to nedopadne asi jinak. Pokud si Paul nebude chtít ještě před startem Discovery užít známosti s nějakou další kráskou, tak jakmile odletí k té mrazivé plynové kouli jménem Saturn, tak mě také čeká výběr pěkně solventního životního partnea." Jo, jo, Molly se dívá na běh světových událostí jasně a nekompromisně skrze klín, krásné čtyřky, hezké nohy, boky a la Marilyn Monroe a hlavně prachy.

6. 9. 2000

Včera začaly testy AE-35. Zatím bez problémů. V souvislosti s touto veledůležitou montážní jednotkou mě napadla zajímavá věc. Totiž, kdyby se HAL-9000 začal chovat samovolně agresivně a chtěl by ovládnout a přitom nepoškodit Discovery, tak AE-35 je typickou jednotkou, jež se k tomu přímo skvěle hodí. Zmínila jsem se o tom Cordovi Wooderovi. V prvním okamžiku jsem měla pocit, že ho moje úvaha velice zaujala, ale pak jako kdyby si to rozmyslel, a začal mi podrobně vysvětlovat, jinak každému testovačovi notoricky známé věci, posuzování důležitosti montážních jednotek a v závislosti na zjištěné důležitosti i určení počtu náhradních jednotek, jež Discovery s sebou poveze. Nevím, ale poprvé za dobu, co znám Corda Woodera, cítím, že to, o čem mluvil, nebylo zcela v pořádku, ale každý má nárok na nějaký ten úlet.

7. 9. 2000

Příspěvek na konferenci jsem dokončila ve tři hodiny ráno. V 8:00 jsem jej odeslala na určenou e-mailovou adresu. Uvidíme. Ale přiznám se, že by mě dost mrzelo, kdyby mi příspěvek nevzali. Vložila jsem do něho skutečně hodně času a energie. Pan profesor mě pochválil, ale měla jsem pocit, že ho mrzí, že jsem ho neuvedla jako spoluautora. Vlastně nechtěl až tak moc, jenom malá pozornost od toho, kdo je na něm nějak závislý. Malé akademické darebáctví. Takové věci ale nehodlám podporovat, i když vím, že to není moc rozumné. Klasický příklad rozporu mezi mravností a pragmatičností.

8. 9. 2000

Proroctví Molly Childové se začíná naplňovat. Dnes se asi stalo veřejným tajemstvím, že již nechodím s Frankem Poolem. Během dopoledne mi tři muži navrhli rande přes víkend: Ten, jenž shledává můj zadek překrásně harmonickým; Harvey Trask -- to prase --, tak to bych Peggy nikdy neudělala; a někdo koho vůbec neznám, řekl mi své jméno, že ho vzrušuje všechno kolem letů do vesmíru, a zcela nenápadně mi sdělil, kde stojí jeho krásný dům -- pochopitelně i s bazénem a zimní zahradou --, kde si dřepí jeho horská chata, kolik ho stála jachta, jaký golfový klub navštěvuje a ještě několik trapných detailů o majetku multimilionáře. Jinak jeho hlas zněl kapánek staře, ale to je z pohledu mladé ženy vlastně přednost. Molly, máš pravdu, muži jsou ješitní, chtějí vlastnit to, co patřilo někomu moc známému. Na technických detailech ženy až tak moc nezáleží. Jinak testy AE-35 dopadly na výbornou. Donovi Ryanovi jsem musela slíbit, že příští týden si zajdeme spolu na oběd nebo večeři -- jak se mi to bude hodit --, že mě zve. Prý jsem mu moc pomohla s protokoly a další dokumentací k testům. Snad mě nebude chtít zbalit i Ten, jenž mi byl až doteď moc sympatický?

Domů | Předchozí díl | Další díl | Články