Prolog    2001: Vesmírná odysea

19. díl

Dušan Polanský

9. 9. 2000

Dnešní sobotu jsem si doopravdy vychutnala. Spala jsem skoro do deseti. Tři hodiny jsem dělala na předzahrádce. Na oběd jsem si ugrilovala pořádný kus bifteku a polévku nahradilo pivo. V podvečer jsem se dvě hodiny věnovala Blaise Pascalovi a jeho Myšlenkám. Znovu a znovu mě fascinuje jeho torzo. Myšlenka 209: Kolik světů nás nezná! Pane Pascale, moc by mě zajímalo, co Vás přimělo k tomu, že jste změnil názor, vždyť v prvním opise vašich Myšlenek jsou zcela jiné věty: Nekonečný vesmír je němý, nemá v sobě života mravního, nepraví nic lidskému srdci, není svědectvím Boha. Svět, kterého je plný duch učencův, je pustinou tomu, kdo hledá Boha. Ale Vy jste určitě nevěděl o tom, že existuje MAT-1, tak proč jste tak náhle změnil svůj názor? Proč? Proč? Ptáte se, co je to MAT-1? To by bylo na dlouhé povídání, a přitom ani já pořádně nevím, co to vlastně je. Teď si asi myslíte, že mi trochu haraší na cimbuří. Popravdě řečeno, asi máte pravdu. Já stále věřím, že vesmír je němý, ale jsou tu fakta, jež přinutila vyslovit mého HALa domněnku, že vesmír není němý. Pane Pascale, asi se teď ptáte, kdo je to můj HAL. Vy jste velice dávno vynalezl počítací stroj a můj HAL -- totiž existuje ještě jeden HAL, ale ten není můj, ale to je dlouhá historie, tím Vám raději nebudu plést hlavu -- je taky něco takového, jenomže já jej nevynalezla jako vy, ale jenom naprogramovala.

10. 9. 2000

A byla hrůza, neboť se zcela neočekávaně -- jako vždy -- objevila moje sestřenice Rebecca; jestli se nemýlím tak po roce a půl. Opět se rozvádí. Myslím, že potřetí. Čtyři hodiny jsem poslouchala -- jako vždy, když se Rebecca objeví -- o dalším chlípníkovi, darebákovi, lakomci, budižkničemovi atd. Čím to, že všichni Rebečini manželé jsou chlípníci, darebáci, lakomci, budižkničemové atd? Jedno je ale jisté, až se Rebecca opět objeví, tak bude další rozvod. Chudinky její děti, tolik tatínků. Musí v tom mít zmatek.

12. 9. 2000

E-mail z Pittsburghu z CMU. Můj příspěvek je zařazen do sborníku a budu jej moci i přednést na konferenci. Skvělé! Jsem dobrá. Don Ryan se mě snažil pozvat na večeři, že jako malá pozornost za pomoc při testech AE-35. Řekla jsem mu, že bohužel večery mám vyhrazené pro svého přítele. Otevřel pusu a něco zablábolil o obědě. Na ten jsem s ním šla, ale milý Don byl nějaký divný, stále se nechytal a nějak si nemohl dát dohromady, že již mám nového přítele.

13. 9. 2000

Byli jsme seznámeni s postupem testování montážních jednotek přímo na Discovery v Kennedyho Space Center na Floridě. Na Floridu se moc těším, ještě jsem tam nikdy nebyla.

14. 9. 2000

Dnes mě osobně pozval Cord Wooder na malou oslavu svých narozenin, pětačtyřicátých. Příští čtvrtek v 19:00. Bylo mu trochu trapně, když mi říkal, že pochopitelně zve i mého přítele -- jistě je mu známo, že moje známost s Frankem Poolem je již minulostí. Nevím proč, ale já mu odpověděla: "Dík, jistě se se svým přítelem na chvíli stavím." Chudák, byl z toho nějaký divný.

16. 9. 2000

Tento víkend jsem začala pracovat na první verzi prvního algoritmu pro zjištění samovolného agresivního chování strojů a taky jsem si hrála s "Devíti proroctvími" mého HALa. Myslím, že můj HAL se mýlí. Zdá se mi, že Rusko si musí být dobře vědomo toho, že případné spojení s vyspělou mimozemskou civilizací bude velmi pravděpodobně znamenat pro USA konec jejího dominantního postavení, protože vyspělá civilizace přinejmenším:

1. asi nebude nakloněna rozdělení světa na bohaté a chudé státy,
2. těžko bude tolerovat obrovské arzenály zbraní, a už vůbec ne jaderných,
3. těžko bude tolerovat obrovské rozdíly v bohatství jednotlivých lidí, kdy jeden nemá co do úst a jiný vlastní tisíce akrů půdy, lesů, celé ostrovy, pohádková sídla atd.; těžko uvěří, že je to zcela přirozené, jak se nás snaží přesvědčit den co den masmédia financovaná právě těmito bohatými vlastníky.

Je sice pravda, že 2. a 3. bod se týká také Ruska, ale přece jen Rusko je v tak katastrofálním stavu z hlediska bídy většiny svých občanů a dalších problémů, že dokáže spíše spolknout ztrátu dnes již jenom fiktivního mocenského postavení -- založeného hlavně na harašení jaderným arzenálem -- než silné, bohaté a víc a víc prosperující USA. Proč by Rusko mělo zničit svou obrovskou šanci jménem Discovery? Můj HALe, budeme to muset ještě jednou spolu pořádně probrat.

17. 9. 2000

V poledne, kdy už jsem z vědeckého bádání začala blbnout, jsem se rozhodla zajet si nakoupit do supermarketu. Ani nevím proč, ale vzala jsem to kolem autoservisu pana Dietera. Najednou jsem zahlédla Lerova -- žádný Loňa, minimálně do té doby dokud mi nevysvětlí, jak to je s tou blondýnkou --, jak vchází do jedné z dílen. Divné. Dnes je neděle, a pokud vím, pan Dieter v neděli nikdy servis neprovozoval. Zcela bezděčně jsem zastavila. Zazvonila jsem. Když mě Lerov uviděl, pokorně sklopil oči, jistě stále neměl čisté svědomí z té sexy blondýnky, o níž prý nestojí. Prohodili jsme spolu několik zdvořilostních frází a poté mě pozval na kafe. Po cestě do kanceláře jsem se ho zeptala, co dělá v dílně. Chvíli váhal, ale pak mě tam zavedl. Když jsem vkročila do dílny spatřila jsem opravdovou nádheru: kabriolet Lincoln Continental z roku 1948, jinak fantastická spotřeba šťávy: 18-23 l/100 km. Bylo jasné, že Lerov jej vyhrabal někde z vrakoviště a pracně jej dává dohromady. Nakonec jsme u Lincolna strávili celou hodinu, Lerov se mi snažil ukázat a vysvětlit každý detail, oči mu přitom zářily, ruce s láskou hladily každý díl, součástku. Bylo vidět, že je šťastný jako dítě, když si uvědomil, že víc vnímám jeho radost z auta než samotné auto, tak se začervenal, zmlkl a konečně mě zavedl do kanceláře na kafe. U stolu jsme toho již moc nenamluvili, rozhovor váznul, rychle jsem dopila a rozloučila se. Když jsem odjížděla, všimla jsem si ve zpětném zrcátku Lerova, jak radostí vyhodil klíče do výšky, ale měl smůlu, nechytil je a klíče mu spadly do odpadní šachty. Rychle si kleknul a zoufale hleděl do šachty. Dlouho jsem se smála. Z nákupu v supermarketu nebylo nic, bylo již pozdě.

19. 9. 2000

Váhala jsem, váhala, ale nakonec jsem přece jen vytočila číslo do autoservisu pana Dietera; byl rád, že mě slyší, ale ani nebyl moc překvapen, když jsem chtěla k telefonu Lerova. Ten taky nebyl moc překvapen, když jsem ho požádala o doprovod na večírek Corda Woodera. Že rád, ale protože Lincoln ještě nejezdí a jeho osm let starý let BMW není to pravé pro tak honosnou společnost, bude rád, když ho svezu v mém zánovním Fordu. Platí.

20. 9. 2000

Malé překvapení. Zase se mnou komunikuje Mark. Důvod je ale čistě pragmatický, opět se se mnou chce setkat Veliký mystatagog. Dala jsem si čtyři podmínky:

1. Veliký mystagog nesmí mít černé brýle. To považuji za hlavní podmínku, nerada se bavím s lidmi, jimž nevidím do očí,
2. představí se mi pravým jménem, jež doloží důvěryhodným průkazem
3. jasně mi sdělí cíle spolku, jemuž šéfuje,
4. vyklopí všechno, co ví o MAT-1.

Je mi jasné, že tyto podmínky budou pro Velikého mystagoga nepřijatelné.

21. 9. 2000

A další překvapení. Dnes mě při obědě oslovil starý známý Nick Miller, že slyšel, že budu mít přednášku o agresivním chování strojů na konferenci pořádané Robotics Institute z CMU. Taktně jsem ho poopravila, že ne o agresivním, ale o samovolném agresivním chování strojů. Zda bych mu ten rozdíl přesněji nevysvětlila. Klidně, ať se ozve, a může se za mnou stavit v laboratoři, zabere to asi hodinku. Že se jistě příští týden ozve. Zdá se, že můj vědecký školitel je vzorný práskač, ale to se k němu hodí.

22. 9. 2000

Lerov byl na večírku hlavním překvapením. Hromada lidí z NASA a mezi nimi jeden jediný Rus, mám pocit, že si všichni myslí, že jsem se zbláznila. Lerov se držel, jenom jeho ruce jasně prozrazovaly, že byl na večírku jediný manuálně pracující člověk. Jeho angličtina je již velmi dobrá, sice občas proloží svou angličtinu nějakým ruským slovem, ale člověk to nevnímá jako chybu, spíš jako něco milého. Když se se mnou loučil u domu, kde bydlí, lehce mě políbil na tvář a rychle vystoupil z auta, ale již se za mnou neohlédl. Lerove, kdyby ses otočil, jistě bys poznal, že mi to vůbec nevadilo. Naopak. Mark mě překvapil, Veliký mystagog přijímá mé podmínky. Navrhuje setkání v jejich klubu. Souhlasím. Jsem cvok. Termín schůzky, ale bude domluven na poslední chvíli, kvůli bezpečnosti členů spolku. Chápu to a opět přijímám. Jsem totální cvok.

Domů | Předchozí díl | Další díl | Články