Polibek počítače

10. díl

Dušan Polanský

Nejdražší přítelkyně,

16. května 2001

náhoda tomu chtěla, že hned poté, co jsem hodila můj poslední dopis určený Tobě do poštovní schránky, stojící těsně vedle našeho domu, odehrály se události, které mě jenom utvrdily v přesvědčení, že sám Satan se odhodlal pustit se do boje s Naším Pánem. Když dočteš moje řádky, sama posoudíš, zda zatím vítězí Satan nebo Náš Spasitel. Ale nebuď ukvapená, dopřej své mysli času, než vyneseš svůj konečný soud. Má drahá, při čtení měj také na mysli, že nečteš detektivní příběh, leč příběh o všemohoucnosti Našeho Pána. Události Ti popíši tak, jak jsem je zatím pochopila, ale zda se tak i doopravdy udály, to ví jenom Vševědoucí. A hlavně si pamatuj, Náš Pán je sice neskonale dobrotivý, ale teprve až člověk prožije opravdové peklo na Zemi, je schopen plně vnímat opravdovost seslaného dobra a lásky z království nebeského.

Má drahá, jak jsem Ti již psala v minulém dopise, můj manžel náhle přerušil schůzku se soukromým detektivem a vyřítil se za dvěma lotry -- počet mi sdělil detektiv --, kteří nám ukradli obraz a bibliofilie. Prvním z lotrů byl pan docent, ještě před nedávnem můj osobní lékař, a druhým mazaný úvěrář z banky, která nám tak velkoryse poskytla několikasetmilionový úvěr. Má drahá, jistě si domyslíš, že této zdánlivé velkorysosti předcházel veliký chuchvalec jednání a všelijakých dalších pletich. Pan docent měl "ušlechtilou" myšlenku, totiž že vybuduje veliké soukromé sanatorium. Stavební firma mého manžela, a vlastně i moje, měla "realizovat" stavební práce. Mezi námi, nejlíp byl na tom ten prohnaný úvěrář, neboť ten si hned nechal připsat na svůj účet svých 10 procent a byl v pohodě bez jakéhokoliv rizika. Pochopitelně v té době by bylo zcela netržní, abychom začali podnikat, neboť proč jsme se měli roky lopotit, když člověk mohl být v balíku hned. A taky nám bylo jasné, že pokud je u moci naše strana, tak nám žádné nebezpečí nehrozí, a budoucnost … na tu jsme nechtěli myslet, vždyť vidina bohatství byla tak krásná a vábivá. Má drahá, odpusť mi, že jsem přetrhla nit vyprávění, ale teď již pokračuji tam, kde jsem přestala. Tedy můj rozzuřený manžel jel nejprve za panem docentem do jeho nádherné vily. Ale protože ten nebyl doma, tak mu manžel zavolal do práce, aby okamžitě přijel, že je to velmi nutné. Stalo se. Můj manžel jej okamžitě po jeho příjezdu obvinil, že nám ukradl vzácný obraz. Pan docent se sice zpočátku kroutil, ale vida jak je manžel rozzuřený, se raději přiznal, že obraz sice má, ale že prý vůbec netušil, že patří nám, protože jej koupil od zcela neznámého překupníka. Můj manžel se nejdřív začal těmto řečem smát, ale pak se rozzuřil ještě více. Strhla se rvačka. Manžel určitě chtěl pana docenta jenom pořádně vystrašit, a tak ho začal mlátit; znáš mého manžela, když zuří, tak je to opravdový divoch. Když viděl, že docentík má toho již dost, tak toho nechal, vzal si náš obraz a rozjel se za druhým lotrem. Mezitím detektiv dorazil k vile pana docenta, ale bohužel bylo již pozdě. Pan docent musel při rvačce trochu nešikovně upadnout… Ať mu Bůh vše zlé, co vykonal, odpustí. Detektiv okamžitě nahlásil policii nešťastnou událost a ujistil ji, že se za chvíli vrátí na místo činu, aby podal svědectví o tom, co po svém příjezdu na místě činu zjistil, ale že teď musí spěchat za svým klientem, aby mu zabránil provést další hloupost. Bohužel se mu to opět nepovedlo. Úvěrář byl doma, můj manžel ho okamžitě obvinil, že nám ukradl vzácné bibliofilie. Ten podvodník také tvrdil, že je koupil od zcela neznámeho překupníka. Stejná výmluva mého manžela opět rozzuřila, neboť tušil, že jsou oba lotři na něho domluveni a je docela možné, že jak byl v ráži, tak to možná opět kapánek přehnal, ale určitě ne tak, aby ten chudák vypustil duši. Mezi námi, ten bývalý bankovní úředníček byl fyzicky takové nic, stačilo ho trochu pevněji chytit za krk a už byl připraven vypustit duši.

Bohužel skončilo to vše nedobře. Policie uspořádala opravdový hon na mého manžela, málem jak v americkém filmu. Při rychlé jízdě po silnici podél přehrady můj milovaný manžel nezvládl řízení a havaroval. Ale Bůh bohužel prokázal nejen svou neskonalou dobrotivost: manžel to přežil a skončil těžce zraněný v nemocnici, ale i pochopení pro kulturní dědictví, protože nedopustil, aby se obraz a bibliofilie sebenepatrněji zničily. Jenom škoda že Bůh nenechal mého manžela umřít romantickou smrtí při divoké honičce! Má drahá, víš si vůbec představit, co bude z toho, že žije, komplikací? Budu zcela upřímná: mám obavy z blízké budoucnosti. Sama nejlíp víš, že u nás se vrazi a jiné lidské bestie až tak moc přísně netrestají a je docela možné, že v krátké době mě opět čekají s manželem tahanice o majetek. Jinak manžel je již z toto nejhoršího ven. Při výsleších opakovaně a vytrvale policii tvrdí, že pana docenta ani úvěráře nezabil. Že když odcházel z jejich rodinných vilek, oba žili. Mezi námi policie mu nevěří ani "ň". Popravdě ani já, ale přece jen je to můj manžel, a tak se za něho rvu jako divá. Je sice pravda, že jsem policii přiznala, že mě v poslední době několikrát zmlátil, že se chce dát se mnou rozvést a že mě zcela nedávno nutil k nespravedlivému majetkovému vyrovnání. Ale musíš uznat, že když nebudou mít vyšetřovatelé k dispozici pravdivé informace, těžko se dopátrají pravdy.

Má věrná kamarádko, kdo mě ale nejvíc překvapil, byl Bibíšek. Jeden by čekal, že tiše vycouvá z našeho domu a více se již neukáže; nikdo by mu to neměl za zlé. Ale nestalo se tak. Právě naopak. Stal se opravdovým přítelem naší rodiny. Maminka i moje milovaná koťátka ho berou jako charakterního mladého muže, jenž se nestydí za to, že se stal důvěrným přítelem naší rodiny. Každý den se u nás staví a alespoň na chvíli se jde se mnou projít po zahradě a dokonce někdy si vyrazíme i do nedaleké hezké přírody. Píši o tom proto, že právě při procházkách do přírody si lidé na nás prstem ukazují, ale on to snáší naprosto klidně. Nikdy bych si nepomyslela, že právě tak nadaný a vzdělaný mladý muž se tak skvěle vůči naší rodině zachová. Má drahá, bude to asi znít jako fráze, ale opravdu ho miluji. Alespoň sama poznáváš, jak je Bůh neskonale dobrotivý, když v těchto těžkých chvílích pamatuje právě na mě, osobu hříšnou, která skoro celý svůj život na něho ani nepomyslela.

Tvá přítelkyně nejvěrnější

Domů | Předchozí díl | Další díl | Články