Dušan Polanský
3. května 2001
tyhle řádky Tě nepotěší tolik jako ty z posledního dopisu. Ale věz, poklade milý, že ani tomu nemůže být jinak, neboť kolem mě se začíná dít dílo ďáblovo. Ale já vím, že je to vůle našeho Spasitele, jenž mi tímto zasílá z nebes moudré varování. Jak jinak bych já, žena slabá a těžce postižená, mohla poznat skutečný rozdíl mezi dobrem a zlem? Jak jinak bych vše zlé, co se kolem mě děje, dokázala pochopit a bránit se mu?
Má drahá, návrh mého manžela na rozvod mě vůbec nepřekvapil. Ta jeho coura mu jistě dělá v posteli pomyšlení, jen aby ho co nejrychleji zbalila, a pak ho dostala před oltář a posléze si ten svůj holý zadek zabalila do jeho milionů. Ty by jí konečně daly jistotu, že v životě nemusí sáhnout na žádnou práci, když nepočítám za práci kurvení se. Věz, že manželem navržené podmínky vzájemného majetkového vyrovnání jsou přímo vyděračské. Představ si, že můj ctěný choť mi navrhuje, abych se přestěhovala do zařízeného třípokojového bytu. Jen tak mimochodem: poupátko i brouček chtějí ze situace maximálně vytěžit a každý z nich požaduje svůj vlastní byt. Popravdě chápu je, vždyť dnes vlastní byt je pro mladého člověka běžný standard, jinak vypadá před vrstevníky jako Neotesánek. Uznáš, že požadovat od nich ustoupení od svých požadavků by jistě nebylo moudré. Teď ale zpět k mému majetkovému vyrovnání. Mimo již zmíněný zařízený třípokojový byt, měla bych dále dostat speciálně upravený mercedes s ohledem na mou nesnáz, finanční vyrovnání a na manželovy náklady bych měla k dispozici dvě sestry, jež by o mě pečovaly. Je pravda, že třípokojový byt, jenž mi manžel navrhuje, má pěknou velikou terasu a je zcela bezbariérový, ale je to stále jenom byt a bydlet v bytě je pro mne nepřijatelné. Víš jak mám ráda slunce, zahradu, pohled na poklidnou hladinu bazénu a hlavně na hebounký nakratičko ostříhaný trávník. Proto usiluji o náš současný dům. Manžel by i souhlasil, ale poupátko a brouček by museli zůstat bydlet se mnou. Ale koťátka moje nechtějí o tom ani slyšet. Pokud jde o auto nemám žádné námitky. Ovšem finanční vyrovnání je velmi daleko od mých představ. Představ si, dušičko, že by mi mělo přinést pouze sedm milionů. Ten darebák těží z toho, že většina peněz z velikého nesplaceného úvěru je na jeho tajných kontech a kontech jeho příbuzných. Když se totiž naše hotovost oficiálně sečte, činí jenom několik ubohých milionů. Musíš uznat, že při dnešních cenách, za mého zdravotního stavu, přiznaného komického invalidního důchodu a malým přilepšením z pojištění bych s částkou nevydržela déle než patnáct let; počítat ještě stále umím. Nemluvě o tom, že dnes, pokud si dáš peníze do banky, tak směšně nízké úroky nejenže nepokryjí ani poplatky, ale člověk se musí neustále bát, že ta banda zlodějská člověka připraví o úspory. Stále si vyčítám, že já Káča pitomá naivní jsem uvěřila manželovým pohádkám o tom, že časem jistě také u nás začnou platit zákony i pro bohaté a že fízlové určitě přijdou na to, za jakých okolností nám byl poskytnut onen veliký úvěr, z něhož jsme nevrátili ani halíř. Takže on by se jako obětoval a odseděl by za nás oba ve vězení trest, jenž určitě nebude veliký. Tím by peníze prý byly definitivně naše. Když jsem manželovi uvedla argumenty, proč nemohu s jeho návrhem na vyrovnání souhlasit, tak se strašně rozzuřil se a dokonce to zašlo tak daleko, že mě ten ubožák i uhodil. Je pravda, že to nebylo poprvé, ale za dobu, co jsem připoutána na vozíček, se to stalo poprvé. Tohle mu nezapomenu, to mi šeredně zaplatí! Má drahá, vím, že tyhle myšlenky nejsou zrovna křesťanské, ale sama dobře víš, že někdy našinec se musí vzdát ušlechtilých zásad a posléze, když je nečistého cílu dosaženo, se k nim poslušně a s pokorou přinavrátit.
Družko má věrná z mládí, dnes se opět přihodilo něco, co ještě zvětšuje mé obavy z neblahých událostí, které se určitě již v našem domě dějí. Zdá se, že soukromý detektiv vypátral ukradené bibliofilie i ukradený obraz, alespoň se tak domnívám podle dost nejasných útržků dnešního rozhovoru mezi ním a mým manželem. Manžel musel být silně šokován z detektivova sdělení, neboť začal vyvádět jako cvok. Jeho výstup asi před dvěma hodinami vyvrcholil tím, že ve stavu blízkém šílenství popadl ze svého sejfu pistoli, vyběhl z domu a rychle někam odjel. Detektiv se ho snažil zadržet, dokonce mám pocit, že se snažil manželovi ještě něco důležitého sdělit, ale řekla bych, že se mu to nepovedlo, neboť manžel nechtěl již nic slyšet a řval jako pominutý, že je mu teď vše jasné a že ty grázly zabije. Má drahá, ale to bych nechtěla. Kdyby se mu to povedlo, věci by to ještě víc zkomplikovalo. Raději bych, Bože odpusť mi mou hříšnou myšlenku, kdyby se to povedlo některému z těch grázlů. Snad nejsou oba slaboši a alespoň jeden z nich se odholá k činu. Hospodine náš, co Ti to udělá, když dovolíš, aby se přihodilo to, co si tak přeji. Vždyť ve jménu Tvém se i dnes lidi občas vraždí a zabijí. Jen si vzpomeň, jak jste například spolu se svou milovanou církví a křižáky kdysi vykroutili krk albigenským. Tím netvrdím, že by to nebylo moudré a prozíravé. Všechno, co Ty činíš, má svůj důvod a božskou logiku, i když někdy pro nás hříšné lidi tak těžce pochopitelnou. A proto můj Nejmilostivější, co Ti to udělá, když nad jedním grázlem vyneseš spravedlivý soud kapánek dřív, než činíš obvykle.
Má drahá, pokud jde o můj vztah s Bibíškem, je stále stejně krásný, jak tomu bylo při našem prvním setkání. Naším největším problémem je, jak věci zařídit, abychom byli sami a mohli se nerušeně v naprostém klidu navzájem jeden druhému oddávat. I když si myslím, a hlavně to cítím, že mezi námi dvěma se jedná spíš o silné fyzické vzplanutí než o opravdovou lásku. Ale i přesto si myslím, že někdy to stojí za to, aby se člověk nechal unášet jen vášní a nemyslel na to, co bude poté, až ohníček vášně vyhasne. Jinak i můj druhý milenec, teď myslím toho digitálního, mě vzorně poslouchá. Pokaždé, když k němu usednu a zrovna nikdo mě nepozoruje, koneckonců své tajemství si má každý pečlivě chránit, vyslovím sladce: "Polib mě," a stane se vždy onen malý zázrak: jsem políbena strojem. Věřím, že příští týden, kdy se chceš u mě stavit na své služební cestě, sama se přesvědčíš, že vše je pravda a že si nic nevymýšlím.
Tvá přítelkyně nejvěrnější
K albigenským. Po roce 1140 se po celé střední Evropě, především v severní Itálii a jižní Francii, šířilo hnutí katarů (čístých). Kataři hlásali chudobu, přísnost mravů a evangelium jako základní normu života a jednání člověka. Pozvolna si vytvořili hierarchickou strukturu vlastní církevní organizace s několika diecézemi. K nejlépe organizovaným a nejvlivnějším mezi nimi patřila dicéze Albi (město v jižní Francii), založená roku 1150, podle níž dostali kataři také jméno "albigenští". Středověká církev chovala nedůvěru vůči hnutím hlásajícím chudobu a slušnost. Roku 1199 Inocenc III. zorganizoval proti kacířům křižáckou výpravu. Spolu s francouzským králem povraždili v albigenských válkách (1209 až 1229) desetisíce lidí. Stovky vesnic lehly popelem, desítky měst se změnily v rozvaliny; z kvetoucího jihu Francie se stala pustina. Zachoval se hrůzný výrok jednoho z opatů, který provolával ke křižákům: "Zabíjejte, zabíjejte, však on už Bůh své věrné pozná!" Roku 1231 Řehořem XI. byla pro boj s albigenskými zřízena jako stála instituce inkvizice. V roce 1412 papež Jan XXIII. dal zbytky katarů definitivně vyvraždit.
Domů | Předchozí díl | Další díl | Články