Vozíčkářka, Polibek počítače

11. díl

Dušan Polanský

Nejdražší přítelkyně,

29. května 2001

při čtení Tvého posledního dopisu jsem zcela jasně poznala, že můj poslední dopis Tě doslova šokoval. Vyčítáš mi cynismus, amorální spoléhání se na dobrotivost a milosrdenství Toho, v něhož se upřímně učím a snažím věřit, a také mi opět připomínáš mé bezzásadové jednání. Má drahá, jistě máš v mnohém pravdu, ale nezapomeň se občas porozhlédnou kolem sebe nebo vrátit se do historie a uvidíš tolik nevinných obětí a utrpení přeživšich, že smrt těch dvou gaunerů se Ti bude zdát zcela nepatrnou epizodou. Ale již dost planého moralizování a nech se převézt se mnou převozníkem přes řeku Acherón z předpeklí do opravdového pekla. Má drahá, možná se mě v duchu ptáš, proč právě z předpeklí. Tam totiž zůstávají jenom nerozhodní, jenomže já jsem se již rozhodla. Jak? Pozorně čti.

Má drahá, i přes dvě nevysvětlená úmrtí či zabití, se zdálo, že se nic neděje. Manžel se v nemocnici pomalu ale jistě dostal z toho nejhoršího a začal se rychle uzdravovat. Policie toho okamžitě využila a snažila se z něho dostat přiznání k oběma vraždám. Detaily kolem výslechů přímo v nemocnici by bylo zcela zbytečné uvádět, neboť jsem si jista, že jsi ten veliký humbuk kolem celého případu sledovala v bulvárním tisku a v televizi. Bibíšek, jak jsem Ti již psala, zůstal naší rodině věrný. Při předvčerejší pravidelné procházce mi jako by mimoděk řekl svůj názor na události kolem mého manžela. Řekl, že je docela možné, že smrt těch dvou chudáků nemusí mít na svědomí můj manžel, ale najatý soukromý detektiv. K vykonání obou vražd měl dost času a co je moc důležité, byl na místě činu s každou obětí sám. Řekla jsem mu, že jsem na to taky myslela, a jistě i policie, ale problém je v tom, že neexistuje zatím žádný motiv, proč by dvakrát vraždil. Bibíšek na to řekl, že si myslí, že motiv může existovat, jen jej zatím neznáme. Má drahá, nevím proč, ale když to řekl, najednou jsem měla pocit, že skutečný motiv možná tuší. Řekla jsem mu to. Podíval se na mě naprosto klidně a tiše řekl, že je to zatím jenom taková nejasná domněnka, hypotéza. Najednou mě napadlo, že možná právě Bibíšek je hlavním režisérem celého dění kolem nás a my jsme jenom loutky, které podle jeho vůle a pokynů hrají své předepsané role. Nečekal na to, až se ho zeptám na jeho domněnku, a hned mi řekl, že je to vše velmi neurčité, že to nedokáže ani pořádně vyjádřit, a proto by bylo možná nejvhodnější, kdybych si domluvila s detektivem schůzku a narovinu se ho zeptala, proč opět vraždil. Vytřeštila jsem na něho oči. Slovíčko "opět" mě zcela ohromilo. Bibíšek zůstal naprosto klidný, ale bohužel mi nechtěl dál nic vysvětlit. Já jsem to nervově nevydržela a rozkřičela jsem se na něho, aby s těmi neurčitými domněnkami přestal. Beze slov mě zavezl domů, řekl, že musí ještě pracovat na diplomové práci, tiše se rozloučil a odešel domů. Celou noc jsem nespala. Snad nikdy v životě jsem tak urputně nepřemýšlela. Najednou jsem věděla, že smrt může přijít z kterékoliv strany. Zachvátil mě strach. Doplazila jsem se k počítači. Vyzkoušela jsem si, jak mě poslouchá mechanická ruka. Nic se nezměnilo, vše fungovalo perfektně. Nechala jsem si podat zbraň. Naplnila jsem zásobník, zasunula jej do rukojeti, zbraň jsem zajistila a podala ji opět mechanické ruce. Na můj hlasový povel skončila pistole na svém přesně určeném místě na poličce. Připadala jsem si směšně. Jakou má nepohyblivá a ještě k tomu nešikovná žena šanci proti profesionálnímu zabijákovi? Malou, tak jedna ke stu. Najednou jsem pochopila, že když chci své šance zvýšit musím použít i jinou než opravdovou zbraň. Jakou? Rozhodla jsem se pro risk.

Včera ráno, hned poté, co zlatíčka odešla z domu, se nečekaně objevil Bibíšek. Přišel se omluvit za včerejší hrubé jednání. Udobřili jsme se tím nejhezčím způsobem, jak to jen muž a žena dovedou. Měla jsem ale pocit, že Bibíšek mě tak přehnaně objímal, líbal, hladil, jako by měl strach, že je to naše poslední milování v životě. Zdržel se asi do půl jedenácté. Hned poté co odešel, zavolala jsem našemu detektivovi a řekla mu, že bych si s ním ráda dala schůzku. Nebyl vůbec překvapen, koneckonců stále pro nás podle smlouvy pracoval. Nejsem žena vysoce inteligentní, ale i průměrný člověk má v životě okamžiky, kdy u něho dojde k veliké koncentraci myšlenek a energie a v naprosto nečekané chvíli, která často trvá jenom tisícinu vteřiny, jeho mysl ozáří jasné světlo poznání. A právě takové světlo mi ozářilo mou cestu činů. Detektiv přišel, když jsem seděla u počítače. Byla jsem nervózní, ale snažila jsem se vystupovat navenek klidně. Myslím, že se mi to nakonec i podařilo. Poprosila jsem ho, aby si přečetl, co je napsáno na obrazovce. Text navrhoval, abychom oba vypnuli nahrávací magnetofony. Usmál se, rozepnul si jeden knoflík košile a vypnul magnetofon, jenž měl připevněn na těle speciálním řemínkem, a naznačil, že si ho můžu prohlédnout, jestli si myslím, že má další. Zavrtěla jsem hlavou, sehnula jsem se pod stůl a vypnula svůj přístroj a rukou naznačila, že může zcela klidně prohledat celý pokoj i mě. Taky zavrtěl hlavou, pro tentokrát mi věřil. Jinak si myslím, že pistole na poličce si nemohl všimnout, neboť je zasunuta za knihami a je vidět jen když člověk stojí čelem k poličce, a tak on nestál. Řekla jsem mu, že budu vůči němu naprosto upřímná, že by mi bylo bývalo vyhovovalo, kdyby můj manžel havárii nepřežil. Manžel se chce se mnou rozvést a rozvod znamená dělení majetku a to je věc, o kterou vůbec nestojím. Pozorně mě poslouchal, bylo vidět, že jeho mozek pracuje na plné obrátky. Najednou ukázal na obrazovku. Pochopila jsem. Napsala jsem na obrazovku nejmenší sedmimístné číslo a připsala jsem: "Do čtrnácti dní." Nepřikývl. Opravila jsem první číslici u sedmimístního čísla na dvojku. Již nic neřekl, jenom vyťukal na klávesnici číslo konta a beze slova odešel. Dnes dopoledne jsem půlku domluvené částky převedla na jeho konto.

Má přítelkyně nejdražší, teď mě máš zcela v rukou. Víš, že jsem si objednala vraždu svého manžela, a dokonce i víš za kolik. Jistě se v duchu ptáš, jak Ti mohu tolik důvěřovat, že Ti píšu věci, kterými se Ti zcela vydávám do rukou. Takové něco může provést jenom blázen. Ale Ty víš velmi dobře, že já blázen nejsem. Jenom věřím, že opravdové přátelství je víc než láska a že Náš Pán je nekonečně milosrdný. A ještě něco. Bibíškovi jsem dnes zavolala a řekla mu o své zvláštní objednávce. Čekala jsem, že bude šokován. Sice byl, ale bylo to hrané. Teď je mi jasné, že mě doopravdy miluje, a že i on si přeje, aby naší lásce nestálo nic v cestě.

Tvá přítelkyně nejvěrnější

Domů | Předchozí díl | Další díl | Články