Polibek počítače

14. díl

Dušan Polanský

Nejdražší přítelkyně,

11. července 2001

děkuji Ti za duševní podporu, kterou jsem vytušila z Tvých řádků. Moc Tě prosím, abys poděkovala svému manželovi za jeho obdiv k mému rozhodnutí, udělat ze sebe z lásky k milovanému mladíkovi ženu, která v sebeobraně zastřelila svého muže, který jí surově vyhrožoval zabitím. Taky Ti chci poděkovat za to, že svého manžela průběžně informuješ o důležitých věcech z mého života. Stále ho vnímám jako tichého společníka, jenž s velikým taktem a porozuměním sleduje vše důležité, co se kolem mě děje.

Má drahá, celé vyšetřování by bylo možná již uzavřené, kdyby vše -- jako vždy -- nezkomplikoval Bibíšek. Ten prosťáček se sám přihlásil na policii a řekl jim celou pravdu o počítači a mechanické ruce a dokonce se vyjádřil v tom smyslu, že má podezření, že si vymýšlím a že může dokázat, že jsem svého manžela nezastřelila já, ale počítač. Pochopitelně po tomto tvrzení skončil ve vyšetřovací vazbě. Jak jsem Ti již psala, snaží se celou záležitost využít k tomu, aby znovu otevřel případ smrti své sestry a v návaznosti na tento případ by chtěl dokázat, že v řadách soudců vládne veliký strach z organizovaného zločinu, a že korupce v řadách podnikatelů, bankéřů a politiků již překročila onu mez, do které je systém ještě stabilním. Tím by se podle něho také ukázalo, že se společnost jako celek notný kus vzdálila od toho, co se obvykle nazývá demokracie. Bože, ten můj naivní politický hlupáček si skutečně myslí, že obnovení případu kolem smrti jeho sestry inicializuje ve společnosti procesy, které povedou k radikálním změnám v společnosti. I ty moje zlatá, musíš uznat, že ten můj naivní počítačový génius je moc roztomilý v tom svém mladickém idealismu.

Má drahá přítelkyně, nechci Tě příliš unavovat detaily kolem vyšetřování -- koneckonců bulvární noviny jsou stále našeho případu plné --, ale přesto se sluší, abych se alespoň krátce zmínila o celé záležitosti, abys měla ve věci naprosto jasno. Slibuji Ti, že se pokusím být stručná.

Má inteligentní přítelkyně, podstata celého sporu je zdánlivě jasná. Každý z nás dvou, tím myslím sebe a Bibíška, se snaží na vlastní pěst přesvědčit orgány činné v trestním řízení, že ten druhý je zcela nevinný a že to je právě on sám, kdo může za to, že můj manžel je již na pravdě boží. Bibíšek tvrdí, že počítač úmyslně naprogramoval tak, aby mě chránil. Mimo jiné jej naučil reagovat na můj hlasový povel "Střel". A taky se snaží dokázat, že se opravdu přihodilo to, na co myslel jenom teoreticky. Totiž, že počítač na můj hlasový povel "Střel" skutečně vystřelil, trefil se a zabil mého manžela. Kdežto já zase tvrdím, že jsem se před manželem, který mi vyhrožoval, bránila sama, a že jsem ho v sebeobraně já a jen já nechtěně zastřelila, a že žádný počítač s tím nemá co dělat. Vyšetřovatelé jsou z toho nešťastní, neboť celý případ je takto otočen naruby a vymyká se všemu, co policejní praxe zná. Můj i Bibíškův obhájce chtějí, abychom je zprostili obhajoby, neboť až dojde k soudnímu přelíčení budou oba před veřejností vypadat jako šašci. Dokonce si myslí, že tento případ by mohl znamenat i konec jejich kariéry a že vůbec neví, co mají dělat a jak mají odpovídat na dotazy novinářů a reportérů.

Má drahá, určitě chápeš jistou komičnost celé situace, ale to není zdaleka vše, protože celá záležitost se zamotala ještě víc. Komplikace jsou takříkajíc počítačové. Abys rozuměla, policie si nechala vypracovat posudky od třech předních světových počítačových firem, jež se intenzivně zabývají vývojem ovládání počítačů hlasovými povely. Zástupci všech tří firem až podivuhodně jednohlasně tvrdí, že zatím nejsou vytvořeny technologické podmínky k tomu, aby něco takového, jako je hlasové rozhraní počítače, spolehlivě fungovalo. Tím pádem i zastřelení mého chotě počítačem pomocí mechanické ruky zkonstruované a naprogramované jedním jediným odborníkem shledávají velmi málo pravděpodobným. Jistě si dovedeš představit, že Bibíšek přímo zuří. Je přesvědčen, že experti zmíněných firem lžou, a aby to dokázal, již několikrát vyšetřovatelům i odborné veřejnosti předvedl, jak z mých různých slov synteticky vytvořil povel "Střel" a jak počítač reaguje na tento povel. Ovšem nic mu to není platné, nikdo nechce uvěřit, že by se počítač dokázal trefit přesně doprostřed čela mého manžela. Několik rekonstrukcí hypotézu oponentů i potvrdilo, protože počítač z mnoha pokusů s bídou jen jednou trefil figurínu, která má stejnou postavu jako můj manžel. Pochopitelně nikdo nechce uvěřit Bibíškovi, že jsem mu do mobilu řekla, že můj manžel byl tak fascinován pohybem mechanické ruky, že přímo vyvaloval oči na ten zázrak techniky a že svou hlavu přímo podsunul k ústí hlavně, takže ho počítač vlastně ani nemohl netrefit.

Má drahá, ovšem ani to neznamená konec komplikacím, neboť právě teď celý proces nabral další zcela neočekávaný směr. Abys rozuměla, byl povolán nezávislý expert, prý významný profesor z jedné univerzity, aby nestranně posoudil tvrzení oněch firem. Profesor sebevědomě tvrdí, že zmíněné počítačové firmy lžou, že technologie ovládání počítačů hlasem je prý zvládnuta již 8 nebo 10 let, ale že tyto firmy hlavně z marketingových důvodů stále váhají s nasazením tohoto uživatelského rozhraní počítačů na trh. Zástupci těchto firem se tomuto nařčení urputně brání a tvrdí, že dotyčný profesor lže, jako když tiskne. Mimoto jedna z firem vytáhla na světlo světa jeho kandidátskou práci a bez problému dokázala, že je celá opsaná z materiálů, které chytrý pan profesor získal za studijního pobytu právě u jejich firmy, a že jeho práce na dobu, kdy byla napsána, nic nového neobsahuje, takže se nejedná o odborníka, ale o ubohého netvořivého zloděje myšlenek. Celá záležitost se tímto změnila v jakousi nechutnou show, v níž každý obviňuje každého. Nejvíc jsou z toho nešťastní chudáci vyšetřovatelé, neboť případ se jim víc a víc vymyká z rukou. Dokonce se mezi počítačovými odborníky začíná mluvit o tom, že všechny počítačové firmy na světě začínají mít silný zájem na tom, aby celý případ byl uzavřen a ututlán, neboť novináři a počítačová veřejnost je začínají obviňovat z nekalých praktik vůči uživatelům, čímž pochopitelně trpí renomé počítačových firem.

Má drahá, asi nejnešťastnějším člověkem v celém případu je Bibíšek. Když teď vidí, jak se to celé zvrtlo, začíná mu být jasné, že jeho šance na obnovení procesu kolem smrti jeho sestry jsou minimální. Pochopitelně usiluje o to, aby jako korunní svědek celého případu byl předvolán soukromý detektiv, ale bohužel po tom, jako když se zem slehne. Mám obavu, že ten ubožák již skončil pozemskou pouť, neboť se stal příliš nebezpečným pro hromadu bohatých a mocných lidí. Kdyby promluvil, znamenalo by to ostudu pro celý politický systém. Policie si dokonce myslí, že by v tom zmizení mohl být namočen i Bibíšek, ale to popravdě řečeno nemá žádnou logiku. A jsem přesvědčena, že Bibíšek určitě dodržel slib, který mi ohledně detektiva dal. Nemluvě o tom, že Bibíšek doslova zuří, když vidí, že na něho padlo tak směšné podezření, neboť je mu na rozdíl od policistů jasné, že bez soukromého detektiva se mu nepodaří obnovit případ jeho setry, a o to mu především jde. Já jsem naprosto klidná, neboť mi vše hraje do karet. Jen považ několik skutečností. Mám i s dětmi díky manželovi nadosmrti zajištěnou existenci. Vedlejší protagonisté případu jsou již pod drnem a ti hlavní rádi o všem pomlčí. Ze mě se pomalu, ale jistě stává hrdinná manželka, která se bránila před surovým manželem. V neposlední řadě muž, kterého miluji, se pomalu dostává mimo podezření. A právě tyto skutečnosti mě opravňuje domnívat se, že nakonec vše dobře dopadne a já i Bibíšek spolu budeme ještě hodně let šťastní. Přesně jako princ a princezna na konci pohádek.

Tvá přítelkyně nejvěrnější

Domů | Předchozí díl | Další díl | Články