Maluku Selatan
Dušan Polanský
Čtenář z Malacek mi napsal, že si přečetl moje smutné Vzpomínky na zbabělost z let 1966 až 1968, tedy z období, kdy naše rodina bydlela v Malackách, a že jej moc mrzí, že na jeho rodné město, kde celý život on i jeho rodina šťastně a spokojeně žijí, tak v zlém vzpomínám. Současně mě poprosil, zda bych nedokázal v paměti najít alespoň nějakou drobnou hezkou vzpomínku právě na tyhle roky, aby se smutnost mých vzpomínek na Malacky alespoň částečně vykompenzovala. Jistě, drobná by se našla, tady je.
Jako mnoho kluků i já jsem sbíral známky. Se sbíráním jsem začal, když mi bylo 12 let. V té době jsme bydleli na Slovensku v Dolnom majeri (slovenský název podle tehdy platného pravopisu), dnes zcela oddělená část Alexandrova Dvora, který najdete na mapě někde uprostřed mezi Nitrou a Sereďou. Žilo nás tam asi dvanáct rodin, většinou dojiči krav, koňáci a prasečkáři. Známky tam kromě mě nikdo nesbíral, čemuž se není ani co divit, jelikož tam těžko mohla být trafika, když tam nebyl ani žádný obchod. V té době se totiž známky pro děti prodávaly v trafikách v balíčcích za 3 nebo 5 Kč, později i za 10 Kč, což v té době nebylo málo. Rohlík stál tolik co noviny, 30 haléřů, čepovaná desítka 1,50 Kč a balíček cigaret (obsahoval jich 10) značky Detvy 1 Kč, Bystrice 1,60 Kč. Balíčky známek jsem si kupoval na poště v Veľkom Záluží. Dnešní cena známek u zmíněných balíčků by nebyla většinou o moc vyšší, jelikož to byly nejlevnější známky, tj. nejnižší hodnoty z několika sérií známek, tedy až na jednu výjimku. Tou jsou čínské známky hlavně z období kulturní revoluce (1966-1976), jejichž cena několikanásobně v posledních letech vzrostla, někdy až 100 násobně. Ale jak jsem již uvedl, v balíčcích pro děti byly jenom levné známky, takže ani na čínských známkách se nedá dnes moc vydělat.
Filatelista potřebuje kromě možnosti nákupu a výměny známek i určité intelektuální zázemí, jelikož filatelie je poměrně náročná na znalosti, a takové prostředí v Dolnom majeri a ani v Bábe, kde jsem chodil do základní školy, v té době nebylo. O filatelii jsem věděl pouze to, že filatelisté sbírají známky. Že se sbírají i celistvosti (dopisní obálky) a celiny (korespondenční lístky) jsem nevěděl.
Vše, co souviselo se známkami se změnilo po našem přestěhování do Malacek začátkem roku 1966. K mé veliké radosti, v ulici, kde jsme bydleli, a v jejím okolí několik kluků známky sbíralo. Popravdě známkám jsme moc nerozuměli, vyměňovali jsme si známky intuitivně na základě odhadu. Že ten byl často zcela vedle o tom žádná, katalogy známek neměl nikdo z nás, což nám až tak moc nevadilo, jelikož každý z nás si dělal svůj vlastní odhad cennosti známek. V každém případě jsem měl v novém bydlišti možnost známky měnit a podělit se o radost z tohoto hezkého a zajímavého sběratelského koníčka s kamarády. O něco později, to mi bylo již patnáct let, jsem se dostal několikrát i do Bratislavy, kde byl filatelistický obchod. Několik levných sérií jsem si dokonce koupil. Ale zpět do Malacek.
Známky sbíral – třebaže ne až tak moc – i jeden kamarád, sympaťák, pokud se dobře pamatuji, jmenoval se Jozef Zmek a byl asi o dva roky starší než já. V sbírce měl i jednu známku, kterou jsme mu všichni záviděli, dostal ji od rodiny z Rakouska. Měla trojúhelníkový tvar, byla barevná a byly na ní vyobrazeny dva mořští koníci, jako stát byl uveden Republik Maluku Selatan, hodnotu měla 20 K. Můžete ji také vidět na obrázku, v pravém sloupci je třetí zdola. Co to byl za stát, kde leží či ležel, jsme vůbec netušili. Kamarád Jožo mi nakonec známku daroval, asi vytušil, že po ní ze všech kluků nejvíce toužím. Myslím si, že to udělali proto, že jsem mu byl sympatický, stejně jako on mně. Jeho daru jsem si moc vážil a byl jsem přesvědčen, že mám velice cennou známku, kterou nemá široko daleko nikdo.
Známky jsem v sedmnácti letech přestal sbírat a k filatelii jsem se vrátil až mnohem později, v roce 2000, to mi již bylo 48 let. Je pravda, že i v dlouhém mezidobí, trvalo 31 let, kdy jsem známky nesbíral, jsem se občas chodil na známky alespoň dívat na různé filatelistické akce. Důvod nevěnování se filatelii byl docela prozaický, jaksi se nedostávalo peněz, a dávat přednost koníčku před zajištěním rodiny je nemravné. Filatelie je docela náročný koníček na finance, to neznamená, že se nedá dělat i tzv. levná filatelie, kupříkladu sbírání známek z běžných dopisů, jenomže znáte to, člověk chce mít v sbírce i něco zajímavého, hodnotného.
Přiznám se, ač nerad, že zásobník se známkou Maluku Selatanu jsem pak v rámci třech stěhování někam založil a již jsem jej nenašel. Poté, jak jsem se k filatelii vrátil, jsem si o známce zjistil více. Maluku Selatan byla republika, jejíž vyhlášení bylo inicializováno lidovým povstáním křesťanského obyvatelstva v souostroví Jižní Moluky 25. dubna 1950. Násilně zanikla v roce 1955 potlačením indonéskou armádou. Napětí mezi muslimským a křesťanským obyvatelstvem v této oblasti přetrvává dodnes. Možná si vzpomínáte na nepokoje v letech 1998 až 2000, kdy se odtud vystěhovalo na 80 000 křesťanů, mnozí do Holandska, jelikož zmíněná oblast byla kdysi holandskou kolonií. Ale k naší známce s mořským koníkem. Patří do skupiny asi 150 námětově různých známek (rybičky, motýli, ptáci a další), které nechal vyloženě na kšeft vytisknou v rakouské státní tiskárně filatelistický obchodník z New Yorku Henry Stolow (1901-1971). Finanční měna uvedená na známkách pod označením K je rovněž vymyšlená. Takže v tomto případě nelze mluvit ani o tzv. neoficiálním vydání známek, spíš bych použil výstižný německý výraz Schwindelausgaben. Filatelisté učeně říkají, že je to vydání ke škodě filatelistů, ale mezi námi, nikdo si takové známky kupovat nemusí, tak jakápak škoda. Zmíněné známky z rakouské tiskárny se pochopitelně nikdy v Republice Maluku Selatan neprodávaly, takže nemohou ani existovat žádné oficiální doklady poštovního provozu opatřené těmito známkami: obálky, pohlednice, koresponďáky atd. Pokud by se něco takového na filatelistickém trhu objevilo, jedná se o jednoznačný podvrh. Ale pokud si myslíte, že by takový materiál žádný filatelista nekoupil, jste na omylu, koupil a rád. Filatelisté sice moralizují, jako všichni lidé, ale sbírají vše, zkusmé tisky, chybotisky z tiskáren, falza apod. Jelikož Stolowovy známky se líbí, jsou námětově zajímavé, hezké, barevné, tak je filatelisté i kupují. O tom se lze lehce přesvědčit na portálu ebay.com, stačí do pole pro vyhledávání napsat výraz Maluku Selatan a kliknout na tlačítko Search.
Filatelisté zajímající se o zmíněnou problematiku vědí, že vyšlo 17 známek s přetiskem „Republik Maluku Selatan“ na původních známkách Nizozemské východní Indie a Indonésie. Pokud je mi známo, zatím se na žádném trhu či žádné aukci neobjevil materiál jednoznačně dokládající poštovní použití těchto neoficiálních známek alespoň lokálně, to jest v rámci samotné Republiky Maluku Selatan, o zásilce do zahraničí ani nemluvě. Jenomže filatelisté jsou snílci, a tak mnozí věří, že jednou takový doklad poštovního provozu bude doložen. Pokud ano a nebude se jednat o falzo bude to filatelistická vzácnost.
Kompletní sérii rybiček, viz obrázek, vytištěnou v Rakousku, do níž patří i známka s mořskými koníky, jsem si koupil od prodejce z USA na aukčním portálu ebay. Vyšla mě i s poštovním na cca 170 Kč. Asi tušíte, že můj nákup nebyl ani tak filatelistického rázu, jako spíš nostalgického. Chtěl jsem mít opět ve své sbírce známku s mořským koníkem, která mi vždy bude připomínat, že třebaže někdy jsou naše vzpomínky na někoho či něco moc smutné, vždy je možné v téhle temnotě objevit i světlé okamžiky nebo alespoň jejich slabounké záblesky. Ty nám po kapičkách, ale trvale navrací víru v lidské dobro. Žít bez takové víry lze, dokonce se musí, a proto to ani není žádný hřích, ovšem je to žití dosti smutné.
V Brně dne 19. září 2013.