Mít tak talent
Dušan Polanský
Mnozí starší si jistě pamatuji úvodní slova písničky Paganini, kterou nazpíval Karel Gott: Mít talent co měl Paganini ... Proč jsem si na vůbec na tuhle písničku vzpomněl?
Vedle našeho nehezkého paneláku stojí zprava podobný panelák, rovněž nic moc. Bydlí v něm se svou rodinou sympatická vysokoškolská učitelka španělštiny; rozená Španělka. Když se náhodou potkáme, nejčastěji při čekání na trolejbus nebo při samotné jízdě MHD, prohodíme spolu několik vět. Jednak proto, že považujeme za důležité alespoň symbolicky udržovat dobré sousedské vztahy, jendak z mé ohleduplnosti. Abyste tomu správně rozuměli, nechci černovlasou Španělku rušit při čtení odborných textů, protože jejímu hospodaření s časem docela rozumím. Má rodinu, takže každá minuta je dobrá. Poznal jsem to na vlastní kůži, když jsem studoval dálkově vysokou. Studoval jsem všude, kde to jenom trochu šlo. Při čekání na dopravní prostředek MHD, při jízdě MHD, vlakem, autobusem, ve službě, při procházkách s kočárkem, pokud jedna nebo druhá dcerka spala.
Při posledním našem setkání si jako obvykle četla jakýsi filologický španělský text vytištěný na volných listech formátu A4. Jak při mluvení svazkem listů mávala, neušlo mi, že na spodním listu byla první stránka článku v českém jazyce: Talent na jazyky. A tak jsme si o talentu na něco začali povídat. Paní sousedce jsem vysvětlil, jak je to se mnou a jazyky zlé nedobré, nakonec faktickým dokladem toho je, že za celou dobu, co žiju v Česku od roku 1976, jsem se dobře nenaučil česky. Ona zase uvedla, že na tom není zcela slavně s matematikou. Je dost časté, že talent na matematiku či fyziku si s talentem na jazyky moc nerozumí. Jsou pochopitelně i výjimky. Spolužák Miro ze studií na vysoké vojenské škole v Žilině byl vynikající na to i na to. Ovšem jeho IQ a nás ostatních, to bylo, jako kdybyste srovnávali Vysoké Tatry a Beskydy.
Poslední roky se vedou vášnivé diskuze kolem povinných státních maturit. Osobně nejsem pro povinnou maturitu současně z matematiky i cizího jazyku. Student by si měl mít možnost vybrat jedno, nebo druhé, pochopitelně když na to má, tak ať klidně zmákne oboje. Moje zdůvodnění je prosté: Žáci a studenti se nemají trápit tím, k čemu jim Bůh nedal předpoklady. Už slyším okamžitou námitku, že to by se pak mnozí žáci či studenti neučili málem nic, jelikož by se odvolávali na fakt, že nemají na to či ono talent. Pochopitelně určité mantinely by nastaveny musely být, aby se zabránilo podobným únikům, ale snažit se v životě dělat něco, k čemu nemá člověk předpoklady, určitě není dobrý nápad. Nejenže se vymrhá zbytečně energie, ale většinou se dostaví i pocit frustrace.
Osobně nemám talent nejen na jazyky, ale i na mnohé jiné věci, které bych hravě uměl vyjmenovat. Na co talent mám, na to jsem zatím nepřišel. A jak to vypadá už ani nepřijdu, když jsem na to nepřišel za 64 let, tedy bez několika málo dnů. Nemám talent ani na matematiku či fyziku, třebaže občas něco z těchto nauk dám na své stránky. Spíš mám fyziku a matematiku rád, podobně jako když má někdo rád fotbal, ale přitom fotbal mu nikdy nešel, natož aby kopal někdy za nějaký klub. Teď bych si měl Hospodinovi postěžovat: "Bože, proč jsi mi dal touhu, ale nedal talent," ale takových jako já je, tak raději mu poděkuji alespoň za tu touhu. Nakonec i touha po duchovních statcích někdy není málo. Mohl být ze mně lakomec, chamtivec po materiálních statcích, což je dpcela veliká zátěž na psychiku. Podíváte se kolem sebe a hned je komu co závidět. Kdežto matematickou hvězdu typu profesora Václava Hlavatého (1894-1969) nemáme, a asi jenom tak lehce dlouho mít nebudeme.
Přemýšlel jsem, jak bych jasně a jednoduše dokumentoval, co to znamená, mít talent na matematiku. Nakonec jsem zvolil příklad na odvození několika vztahů mezi stranami z podobnosti trojúhelníků. Přiznávám na rovinu, že výsledné vztahy bych zcela sám jenom těžko odvodil, třebaže je to látka základní školy a mezi námi, tohle všechno již dávno znali v Starém Řecku. Pokud zadání vyřešíte zcela sami bez jakékoliv pomoci a bez koukání na řešení, tak talent na matematiku s velikou pravděpodobností máte. Většina výkladu je vidět na čtyřech obrázcích. Číslo obrázku se vám zobrazí po najetí kurzoru myši na obrázek. K samotným výpočtům stačí elementární znalost běžného počítání se zlomky. Pokud to nezvládnete sami, nic se neděje, podívejte se na jedno možné řešení.
Na obrázku č. 1 je opáčko toho, co budeme předpokládat ze znalostí ze základní školy. Znění Pythagorovy věty, kterou budeme rovněž potřebovat, jsem vypustil, abych náhodou a hlavně nechtěně nikoho neurazil.
Zadání je prosté. Na obrázku č. 2 vidíme nakreslené čtyři podobné trojúhelníky. Délky úseček jsou vyznačeny malými písmeny. V první fázi výpočtu je potřeba odvodit z podobnosti trojúhelníků vztah (A), jenž je uveden zcela dole.
V druhé fázi výpočtu, sledujeme spolu obrázek č. 3, odvodíme ze vztahu (A) vztah uvedený na obrázku zcela dolu v rámečku od propisky.
Na obrázku č. 4. je uvedena aplikace vztahu (A) z obr. č. 2 na výpočet poměru ploch podobných trojúhelníků. Tenhle výpočet byste měli zvládnout i bez talentu na matematiku. Pokud ne, požádejte ministerstvo školství o vrácení školného.
Určitě platí, že dobrá jazyková výbava je velikou výhodou nejen na trhu práce, ale i v osobním životě. Minimálně proto, že člověk může číst originální texty a pohybovat se bez větších problémů v cizině. Ovšem mohou nastat situace, kde přílišné jazykové znalosti jsou tak trochu na závadu. Uvedu dva příklady. Dobře znám bývalého kolegu – je ale pravda, že již jsme se roky neviděli –, Slováka, kdysi vojáka z povolání. Po revoluci v roce 1989 ještě sloužil nějakou dobu v Praze. Má vynikající nadání na jazyky. Malý příklad. Položil jsem na stůl čtyři učebnice němčiny pro jazykové školy. On byl přitom otočen k stolu zády. Řekl mi, abych vybral náhodně jednu z učebnic a náhodně ji otevřel na některé stránce. Měl jsem pak nalistovat úvodní článek k příslušné lekci a přečíst několik úvodních slov z úvodního článku. Přečetl jsem a pak již pokračoval jenom on. Bezchybně odrecitoval celý článek. Zopakoval jsem to třikrát, výsledek byl vždy stejný. Časem svléknul uniformu a vrátil se na Slovensko. Ucházel se o jedno docela lukrativní místo v soukromé firmě, kde se požadovaly dobré jazykové znalosti. Tak se komisi složené ze zaměstnanců firmy pochválil, co vše z jazyků umí a jak dokonale tyhle jazyky zvládá. Že málem nedýchali. Jak to dopadlo? Ti ho hnali, jako Rusové Němce od Stalingradu. Dost se tomu divil a postěžoval si mi. Vysvětlil jsem mu, že z pohledu komise rozhodnutí bylo logické a tržně správné. Určitě nemusím dělat rozbor, proč tomu tak bylo. Kolega mi protiargumentoval spravedlností, tak na to jsem se jenom usmál a zeptal se ho, co je to spravedlnost. Můj známý jednoduše nemá talent na psychologii.
Druhý příklad. Po revoluci v roce 1989 v armádě stouply požadavky na znalosti cizích jazyků, tedy hlavně na angličtinu. Pořádaly se, kromě jiného, různé dlouhodobé kurzy nejen doma, ale i v cizině, tedy hlavně v USA. Na přijímací zkoušku na roční jazykový kurz do USA se přihlásili i dva moji bývalí kolegové. Jeden byl znalostmi angličtiny slušně nabušen, druhý jenom lehce pohlazen. Jak to dopadlo? Byli přijati pouze ti, co toho moc neznali, jelikož tento roční kurz byl určen pro začátečníky. A co já? Přece jsem hned v úvodu napsal, že nemám na jazyky talent, tak jaképak copak. Ale vám nějaký ten talent přeji. Ovšem pamatujte na to, že pokud jej nevyužijete, skončíte v pekle. Alespoň tak to vidí Dante Alighieri. Já bych s ním coby křesťan i souhlasil, jelikož Božích darů si máme vážit.
V Brně 4. srpna 2016.