Zahrádka, Polanský

Zahrádkářská etuda

Dušan Polanský

O mém chození na zahrádku a zahrádkářském kutání jsem již psal. Několik čtenářů z řad milovníků zahradničení mě v době publikování textu taktně upozornilo, že text je příliš pesimisticky a zda-li bych nemohl napsat o stejné věci něco optimističtějšího. Po dvou letech říkám: Ale proč ne! Koneckonců na každou skutečnost se lze dívat z různých úhlů pohledu. Vemte si takovou smrt člověka. Někoho vysvobodí z krutých fyzických bolestí a utrpení, někomu udělá škaredý škrt v jeho příjemném užívání si blahobytného života, jiného zase vysvobodí od přílišných starostí kolem svých blízkých. Na úvod ještě časová poznámka. Obrázky, které jsou zde k vidění, jsem nafotil 2. června, doprovodný text jsem napsal 11. a 12. června.

Na prvním obrázku vidíte krajinu nějak tak, jak ji vidím, když šlapu pěšky z Bystrce podél plotu Zoo do Zahrádkářské osady nad Hlubočkem. Osada se rozprostírá na vrchu ležícím za Zoo Brno ve směru na Medlánky. Jinak Hluboček je název potoku z doby, kdy se osada zakládala (kolem roku 1969). Dnes se jmenuje Mniší potok. Začíná kdesi v Jinačovicích a končí ve Svratce. Popravdě končí spíš formálně, jelikož poslední roky je tak sucho, že voda v něm teče spíš občas než pravidelně. Jinak houšť vysokých keřů, kterou vidíte v údolíčku, roste kolem mokřadu, který se zde vytvořil po zavážce veliké skládky odpadu. Za dvěma protáhlými kopci za Mokřadem leží městská část Komín. Na levém kopci leží rovněž zahrádkářská osada. Tamní zahrádkáři mají výhodou v tom, že mají od jara do podzimu sezónní vodu. My si musíme vystačit s dešťovkou.

Na zahrádce mám i dvě rebarbory (Reveň kadeřavá). Ta přední je výrazně větší než druhá, letos obě kvetly, ale každá měla květ jiný. Hlavu ani patu tomu nevím, ale vcelku se oběma daří, třebaže určitě nemají řapíky tak veliké, jako když si je koupíte v obchodě se zeleninou, tedy pokud je vůbec mají. Na internetu se píše, že řapíky se mají tepelně zpracovat a nikdy nejíst syrové. Tak tohle doporučení jsem zatím neakceptoval a jak to vypadá, nepřiotrávil jsem se, potažmo ani ti, co moji kuchařskou produkci jedli. Doporučuji závin s tvarohem.

Pokud chcete mít zahradu na Jižní Moravě, je jedno, kde, měli byste nějak vyřešit problém s vodou na zalívání. Jinak je to o ničem. Jelikož zahrádka, o kterou se starám, mi nepatří, tak tímto směrem neinvestuji. Ještě štěstí, že mám dobrého souseda, a ten mi s vodou, když je nejhůř, ochotně ze svých dešťových zásob vypomůže.

Důkazem důležitosti vody jsou i tyhle keře ostružin. Pravidelně je zalívám, a jak je z obrázku poznat, daří se jim. Pokud se něčemu má dařit, kromě dostatku vláhy, musí mít na zahrádce to správné místo. Ostružinám se asi ve stínu líbí, protože slunce na ně svítí jenom pár hodin. Kolem odpoledne prostor za chatkou je již ve stínu. Podle zahradkářské teorie je to trochu divné, ale na téhle zahrádce to opravdu tak funguje. Je ale pravda, že z mé rodiny se nikdo na ostružiny moc neklepe, ale tohle mi nevadí, stihnu je sníst téměř všechny sám. Je to doslova vitamínová bomba. Asi jsem náhodou trefil i tu správnou odrůdu. Jenomže kdo vám coby laikovi při výběru materiálu poradí? Moje zkušenost s prodejnami pro zahrádkáře jsou tak napůl. Minulý rok jsem koupil dvě levandule. Prodávající mi řekla, že jsou trvanlivé, že budou z toho hezké keříky. Kdepak, vydržely mi přesně jeden rok. Snad příští pokus bude úspěšnější. Pokud víte, kterou odrůdu si mám koupit, budu vám za radu vděčný.

Důkazem toho, že letos byl teplotní nástup jara extrémně rychlý a prudký, je i červený rybíz. Nepamatuji, že by již 2. června červenal. Minulý rok hodně ovoce na Jižní Moravě pomrzlo, proto úroda nebyla téměř žádná. Letos sice nic nepomrzlo, ale protože jaro bylo suché, např. stromy poshazovaly hodně plodů. A plody, které na stromech zůstaly, jsou výrazně menší než v roce, kdy vše je takové, jak má být.

Zdá se, že absolutním vítězem letošní sezóny podle obrázku bude Réva vinná. Mám celkem 7 hlav, na obrázku je právě jediný solitér. Minule rok byly na něm dva hrozny, jak je vidět letos je květenství požehnaně. Je pravda, že s révou se musí pracovat celý rok, kromě postřiků se dělá podlom, osečkování, vylamování fazochů a odlisťování. Přiznám se, že o něco z toho, kromě postřiků, se občas pokouším, ale silně laicky, takže je otázkou, zda to, co dělám, má vůbec něco společného s tím, co dělá zkušený vinohradník. V každém případě révu občas zalévám.

Na posledním obrázku je záběr na kukuřici a letos zcela nově vysazené jahody (Senga Sengana). Kukuřici se daří i proto, že jsem ji několikrát zalil a okopal. V době psaní textu je již výrazně větší než na obrázku z 2. června. Naopak, tedy zle, to dopadlo s jahodami. Sázel jsem je velice pozdě, až začátkem května. Třebaže jsem je poctivě zaléval, nic nepomohlo. Ze 40 nově zakoupených sazenic zůstalo k dnešnímu dni jenom 13, ostatní uschly, ačkoliv jsem je pečlivě zalíval. A možná, že ještě není všem dnům konec. Důvod může být v tom, že teploty byly v květnu příliš vysoké a ještě pevně nezakořeněné sazenice nápor takového tepla nevydržely. Navíc zahrádka leží téměř na jižním svahu, takže teploty na slunci tu bývají opravdu vysoké, ne zbytečně se sousedem tomuto místu říkáme Suchý vrch. Kéž by se chytlo alespoň 10 sazenic a zapustily odnože, z nichž bych pak v srpnu doplnil jarní ztráty! Někdy to není o penězích, ale spíš o tvrdohlavosti. Za sazenice jsem dal 440 Kč, jahod jsem měl tak deset, prostě ekonomika naruby. A to je zatím o mém laickém zahradničení vše. Ale znáte to, říká se, že čím hloupější sedlák, tím větší brambory.

Foceno 6. června, publikováno v Brně 12. června 2018.

Doplněk ze dne 15. 6. 2018:  V posledním odstavci jsem napsal: Kéž by se chytlo alespoň 10 sazenic ... Tak to se již nesplní, včera, tedy 14. 6. 2018, jsem byl pro rybíz a neuschlých sazenic jsem napočítal 9. Pochopitelně suchem netrpěly a netrpí, zalil jsem je.

Bohužel neodchází jenom sazenice, ačkoliv na první pohled mají vše, co k žití potřebují. Při návratu ze zahrádky jsem se jako obvykle zastavil na jedno pivo. Zcela náhodou jsem se dozvěděl, že dobrovolně odešel člověk, kterého jsem téměř vůbec neznal, povídal jsem si s ním pouze jednou jedinkrát zcela náhodně u piva. Musel být ze života moc unavený. Nebyl to přitom žádný flink, byl to pracant. Je sice pravda, že až příliš miloval alkohol, ale to není hřích, to je vlastnost člověka. Chlápek, jenž nám smutnou zprávu sdělil, několikrát opakovaně dodal: To není fér! Měl pravdu, jenomže co je to někomu platné, když život se rozhodl s ním hrát falešnou hru. Určitě někdo namítne, že každý je svého štěstí strůjcem. Možná, ale neznám pravidlo platné pro lidský život alespoň bez jedné výjimky, tedy kromě narození a smrti.

Doplněk ze dne 19. 6. 2018:  Včera jsem byl na zahrádce a nedalo mi, abych nevyfotil stromkový angrešt a rybíz. Jak vidíte, ten i ten se vydařil, ale jenom proto, že jsem je občas zalil. Jabloně v pozadí již patří sousedovi. Takže se pokochejte.

Domů | Prolog 2001: Vesmírná odysea | Nejen básně v próze | Střípky