Dušan Polanský
Omyly tímto střípkem figurují na mých stránkách již potřetí. Stačí se podívat na Mýlit se je lidské a střípek Malé omyly. Asi to nebude náhoda, vypadá to, že jsem omylů za život stihnul udělat trochu více než je běžný průměr. Pokud je to pravda, ale klidně být nemusí, tak příčinu asi znám, jelikož nejsem opatrník, rozhoduji se až zbytečně rychle. Pak je docela pravděpodobné, že se člověk občas netrefí.
Omyly jsou různé. Malé, u nichž nejde málem o nic, obvykle to skončí tím, že člověk se vzteká sám na sebe, že je blbec; větší, kde již o něco jde; pak ty, kterým říkáme životní, u nichž si myslíme, že kdybychom se kdysi na životní křižovatce rozhodli jinak, že dnes bychom byli na tom lépe. U těch posledních je to navíc i logický omyl, jelikož mluvíme o něčem, co se nikdy neodehrálo, takže pravdu nemůžeme znát. A zcela nakonci našeho pomyslného seznamu omylů jsou omyly tragické, které mají dopad přímo a krutě na fyzickou existenci, zdraví nás nebo našich blízkých. Od těch raději pryč a psát o nich ani nechci.
Nejsympatičtější jsou mi osobně omyly filozofické, bez nichž by vlastně filozofie nebyla filozofií a těžko by vůbec někoho bavila. Jeden filozofický směr střídal a střídá druhý, všichni autoři či obhájci nebo sympatizanti toho kterého směru tvrdili a budou tvrdit i v budoucnu, že ten jejich názor je ten pravý, pochopitelně časem se ukáže, že to byl zase omyl. Popravdě jinak tomu ani nemůže být, jelikož filozofie se snaží bádat o věcech metafyzických, což je apriorně jenom spekulace, která nemá co činit s vědeckým poznáním, které musí být podloženo jasnými a nevyvratitelnými důkazy. Občasné průběžné výzvy či doporučení ke konstruktivnímu, praktickému filozofickému myšlení jsou jenom zoufalými výkřiky těch, co nepochopili, to nejzákladnější, že filozofie je především spekulací o jsoucnu a jeho základních vlastnostech. Tahle doporučení nemají žádnou cenu, to je jako kdybychom doporučili bezdomovci bez koruny, aby si koupil hezký byt, že pak nebude muset spávat zabalen do novin pod mostem či v parku. Ale nelezme do zelí státem placeným filozofům ani státem nepodporovaným bezdomovcům, vraťme se raději do reálu.
Nedávno jsem se po delším čase podíval do jednoho starožitnictví. Nechtěl jsem nic koupit, na to ani pomyslet, vždyť starožitnosti jsou především k tomu, aby na ně sedal prach a člověk pak ten prach utíral nebo vysával, což jsou činnosti přímo otravné. Nemluvě o tom, že hodně lidí bydlí v malých bytech, a v těch zabírají jenom zbytečně místo. Podobně jako knihy, které již nikdo nikdy nebudete číst. Rovněž nedávno jsem do veliké krabice naskládal hromadu takových knih, šlo hlavně o beletrii, a krabici jsem postavil ke kontejneru na odpad. A hle většinu knih si lidé rozebrali. Měl jsem dobrý pocit, ne snad proto, že jsem někomu udělal radost, kdepak, tak naivní nejsem, ale proto, že tyhle knihy opět budou někomu zabírat místo v malém bytě a bude na ně sedat prach. Rovněž nedávno jsem slíbil dodat hromadu knih na jakousi nadační akci, ale nakonec měli štěstí v tom, že autem nejezdím, takže jsem knih donesl jenom tolik, kolik toho unesu ve veliké tašce, asi tak 20 kilo. Kdybych jezdil autem, to bych jim přidělal větší starostí se skladováním, to by koukali. Sympatické mi ale na nadačnících bylo, že již předem věděli své, což bylo na první pohled na nich poznat, jelikož se tvářili pěkně kysele. Jistě si v duchu říkali: „Knihomole, raději kdybys nám místo té hromady knih přinesl nějakou hezkou starožitnost.“ Takže raději od knih zpět do našeho starožitnictví.
Hned jak jsem do malého obchodu vstoupil, viděl jsem a slyšel, jak se s prodavačkou bavil muž, mohl mít kolem čtyřiceti let. Po celou dobu rozhovoru držel za ruku s láskou hezkou holčičku, ta mohla mít kolem osmi let. Téma rozhovoru bylo lidsky smutné. Muž se rozváděl, moc stál o to, aby holčičku dostal do péče on. Také vyprávěl o tom, že se bojí, aby manželka nestihla nadělat dluhy, že ráda utrácí, což by vedlo zákonitě k exekuci, jelikož rodina nebyla na tom finančně dobře. Z toho jsem pochopil, že muž ani nic v obchodě nechtěl koupit, spíš si přišel o svém trápení popovídat. Proč ne, většině lidí to pomáhá. Já jsem jiný, uzavřu se na dlouhou dobu do sebe a uvnitř se trápím, někdy až užírám. Zle a zcela málo spávám, jsem celý rozhozený, celé dny na to, co mě trápí, myslím, nedokážu se na nic soustředit, natož něco kloudného dělat. Rozhovor muže s dámou skončil větou, kterou klidně, bez patosu a zcela upřímně pronesla dáma: „Lépe je to vzájemné trápení ukončit, nakonec ženských je kolem milion.“ Je jasné, že určitá základní číslovka milion měla symbolicky vyjádřit neurčitou číslovku mnoho. Hned jsem si pomyslel, že je to z její strany omyl, sice ne zásadní, ale je.
Volných ženských, to stejné platí v obráceném garde o mužích, je jistě hodně. Ale seznámit se s tím pravým partnerem není až tak jednoduché. Většina z nás se pohybuje v dost konstantním prostředí z hlediska spolupracovníků a nejbližšího okolí, takže šance na seznámení v tomto prostoru obvykle není veliká. Pokud podnikneme pokus seznámit se přes inzerát nebo seznamku, je to tak trochu sázka do loterie, potenciální partner může mnohé jenom hrát. Platí, že herců je na světě podstatně více, než vídáme na divadelních prknech. Nemluvě o tom, že v tomhle prostředí působí hodně sexuálních lovců a dam a mužů, které chtějí ulovit partnera, jenž jim usnadní po ekonomické stránce život. Tím nemoralizuji, jen konstatuji, jelikož každý má právo si žít svůj život tak, jak mu vyhovuje. Když ale někoho někdo úmyslně podvede či zradí, musí být připraven schytat případný protiúder, a ne pak bědovat. Je ale pravda, že v životě tahle veliká grupa podvodníků obvykle toho moc neschytá, spíš se spokojeně chechtá. Tím ale neříkám, že v inzerátech nefiguruje hodně zájemců o upřímný vztah. Asi ideální jsou náhodná seznámení, při kterých přeskočí ona pověstná jiskra, jenomže to se musí ocitnout dva lidi v stejné chvíli na stejném místě, což chce kus pořádného štěstí.
Je ale pravdou, že je hodně mužů i žen, kteří problém se seznámením nemají, jdou z jednoho vztahu do druhého. Účel je obvykle prostý, užít si sexu nebo ekonomické jistoty anebo úprk před problémy. Občas je důvod časté změny partnera složitější, nedovedou být trpěliví, obětovat se jeden pro druhého, vnímat krásu zdánlivě všedného rodinného a partnerského života se všemi jeho radostmi i trápeními. Oficiální verze těchto lovců pestrého sexuálního života či ekonomicky zajištěného života při opuštění partnera či jeho zradě je obvykle taková, že nemají štěstí na partnera, který by pochopil jejich citlivou a jemnou povahu. Takže nedivte se, že pokud na takového partnera narazíte, je veliká pravděpodobnost, že vás časem opustí nebo zradí. Navíc si buďte jisti, že vina bude na vaší straně, ne na jeho; jak také jinak. No a ještě maličkost, tahle sorta lidí vždy tvrdí, že manželství pro ně není důležité, že oficiální kus papíru od státu nebo pana faráře k tomu, aby s někým žili a jej milovali nepotřebují; jak také jinak. Takže bacha na podobné omyly, tedy pokud vám neoficiální vztah nevadí či dokonce vyhovuje.
V Brně 12. 9. 2014.