Dušan Polanský
Člověk nikdy neví, tak se to nejenom říká, ale občas to v životě i tak funguje. Od 27. května letošního roku mám zdravotní problémy, abych nebyl tajnůstkář a úmyslně porušil GDPR, tak docela fest krve v moči, odborně chronický zánět močových cest. A jelikož může v tom svoji roli hrát i opětovně zvětšená prostata, čeká mě již její druhá operace. Podle prvního zámyslu to mělo být někdy v týdnu od 3. do 7. 6., ale nakonec z toho byl jenom odběr vzorků, zda se náhodou nejedná o rakovinu. Vypadá to, že ne, tím se ale termín operace posunul až na 19. 6. Jinak jak se sluší a patří na čmárala o mé první operaci jsem napsal povídání a nějaký ten doplněk, viz a čti Tak mě operovali neboli operace prostaty. Co považuji za současného stavu mé tělesné schránky za jediný, ale hlavní plus, že jsem v péči stejného zařízení, jako tomu bylo u první operace začátkem roku 2012, tedy ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně.
Jelikož mám několik pravidelných čtenářů a příspěvky píšu více méně také pravidelně, tak prosím a předem děkuji za pochopení, že pokud vše dobře dopadne, tak bude v příspěvcích malá fuga. Zcela nový příspěvek, tedy neprostatický, bych chtěl publikovat v první polovině července. No a kdybych zcela náhodou, nedej Bože, jsem již nikdy nic nenapsal, děkuji všem mým čtenářům za projevený zájem v době minulé a současně jim všem (včetně kritiků) přeji především pevné zdraví.
Váš Dušan Polanský.
V Brně 2. června 2019.
Věci se prý nemají občas zbytečně dramatizovat, ovšem jakmile jde o zdraví, je to s nadhledem a velkorysostí většiny z nás kapánek složitější. Když ležíte po jakékoliv těžší operaci na oddělení JIP, v mém případě v Brně na Urologickém oddělení Fakultní nemocnici u svaté Anny, a vidíte kolem sebe většinou těžké a smutné případy, hned vám dojde, že jste bezděčným svědkem dramatických osudů opravdových lidí z masa, kostí a krve. Krve píšu proto, že té krve v pytlících na zachycení odtékající moči katetrem a ještě dalších pytlících bylo na Urologickém oddělení na JIP docela dost. Ale určitě jsem v téhle disciplíně nebyl jednička, někteří pacienti byli na tom ještě hůře a měli těch pytlíků najednou i více. Já si vystačil s jedním.
Ale k pointě mého příběhu. 19. června 2019 jsem absolvoval druhou operaci prostaty, jednalo se o operaci, které lékaři neřeknou jinak než zkratkou TURP (transuretrální resekce prostaty). Stalo se tak, stejně jako u první operace v roce 2012, v Brně ve Fakultní nemocnici u svaté Anny na Urologickém oddělení, které vede zkušený primář MUDr. Petr Filipenský, Ph.D. Vysvětlovat, o co při této operaci jde, je vcelku zbytečné, vše jsem laicky popsal v textu napsaném po mé první operaci, viz odkaz výše a desítky dalších odkazů na internetu. Snad k zmíněnému textu z roku 2012 bych jenom doplnil, že dnes se TURP dělá i s využitím robotů.
V mém případě operace neměla, tedy z mého čistě laického pohledu, až tak dramatický průběh jako v roce 2012. Bylo tomu především proto, že nešlo o kompletní vyfrézování vnitřku prostaty jako tehdy, ale pouze o odstranění toho, co od té doby dorostlo. Navíc jsem před operací absolvoval podrobné hematologické vyšetření, což se v roce 2012 nestalo. Hematolog doporučil lékařům den před operací nasadit Exacyl 1 tabletu 500 mg a po operaci minimálně několik dnů aplikovat Dicynone, což je syntetická látka, která ovlivňuje počáteční fázi zástavy krvácení, abyste rozuměli, trpím zlou srážlivostí krve (málo destiček a problémy s tvorbou fibrinu). Sice hematolog doporučil v případě silného krvácení aplikovat minimálně 3 tablety Exacylu i po operaci, ale vedoucí lékař oddělení JIP66 MUDr. Igor Dolan, Ph.D. se rozhodl po zvážení stavu mého krvácení Exacyl již nenasazovat z obavy před druhým extrémem, nebezpečím embolie. Tímto bych chtěl MUDr. Igoru Dolanovi, Ph.D. poděkovat za pečlivý a kvalifikovaný přístup nejen k mé osobě coby pacientovi, ale jak jsem mohl vidět, ke všem pacientům na oddělení JIP.
Chtěl bych rovněž poděkovat MUDr. Janu Kamelanderovi za pečlivé hematologické vyšetření a vypracování doporučení k aplikaci léků v případě mé operace. Můj zvláštní dík patří sympatické a pečlivé MUDr. Magdě Krechlerové, která mě operovala. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat i všem ošetřující lékařům, včetně pana primáře, kteří se ne mé léčbě podíleli a rovněž celému, většinou mladému, kolektivu JIP66 za nejen kvalifikovaný, ale i lidsky teplý přístup.
Na oddělení 68 jsem po pobytu na JIP pobyl již jenom krátce, z čehož jsem byl potěšen, jelikož doma je doma, třebaže nic na tom nezměníte, že při čůrání se musíte dívat, jak moč je většinou zbarvená do růžova a občas se vyvalí z vás nějaká ta sraženina krve. Tohle zbarvení mě již ale znervózňuje míň než v roce 2012, jelikož nedobrá srážlivost krve už jaksi patří k mému celkovému zdravotnímu stavu. Po operaci to chce dlouhodobější klid a čas, vždyť oficiálně se uvádí doba rekonvascence po tomto typu operace minimálně 9 týdnu. Tipuji, že krvácet budu minimálně do 10. července. Jenom dodám, že dvakrát (1971 a 1991) jsem se pokusil odevzdat dobrovolně krev, pokaždé to dopadlo stejně, nechtěli ji. Při druhém pokusu mi navíc taktně naznačili, abych toho do budoucna již nechal.
Věřím, že celková rekonvalescence bude probíhat úspěšně a snad již podobné texty v budoucnu nebudu mít důvod psát a konečně se v klidu budu moci coby nepracující důchodce věnovat zálibám, nejen těm pochybným, občas i marnotratným a hodným kritiky, ale především těm chvályhodnějším, jako je občasné vaření či psaní webu, rýpání se v zahrádce, zoufalé udržování minima znalostí z matematiky či pasivní znalosti němčiny anebo fandění bystrckému – v současnosti prabídnému – fotbalu, no a hlavně zálibě nejhlavnější, rodině a vnoučatům. Člověk si prý nemá dělat veliké plány do budoucna, natož v stáří, jenomže si myslím, že oddat se zcela pocitům marnosti lidského bytí, a ty v stáří a navíc v stavu nemoci nabývají na urpuntnosti a frekvenci, a neumět se radovat z maličkostí či odpírat si smyslová potěšení, určitě není dobrý nápad. Lidský život určitě smysl má, kdyby totiž neměl, Hospodin by nám jej nedopřál! Hospodin totiž není žádný blbec, ví velice dobře, co dělá.
V Brně 28. června 2019.
Moje víra v úspěšnou rekonvalescenci je docela dost nalomena. Dnes je 21 den od operace a stále je v moči krev, což jsem při první operaci měl již za sebou. Dokonce pojídám po 8 hodinách tobolku Dicynone 500, což je lék pro podporu srážlivosti krve, ale nějak nezabírá.
Až dodatečně jsem se dozvěděl, že z vzorku pro histologické vyšetření bylo zjištěno, že jsem měl náběh na chronický zánět, asi i proto jsem 27. května začal krvácet. Co se ještě člověk nedozví?!
Nutnost klidu je dost ubíjející, kromě občasného čumění na TV a do počítače, snažím se dotáhnout webové stránky z filatelie, opakuji si středoškolské učivo z deskriptivní geometrie, člověk přece jenom neví, co se mu může tam nahoře u Hospodina hodit, dokonce se snažím naučit několik francouzských slovíček, což je při mé paměti počin více než zbytečný, jenomže když si nebudu hlavu namáhat, tak mi hrozí zblbnutí. Asi nejzáslušnější počin v této nelehké době byl, že jsem zvládnul za pomoci manželky uvařit kynuté borůvkové knedlíky. Povedly se. Pokud máte o recept zájem, je zde.
Dnes je 34 ode dne mé operace. Konečně v moči není krev. Sice moč ještě není zcela čistá, ale růžové zbarvení je pryč. Také ještě v pindíku cítím občas jakési divné chvění, ale to bude asi tím, že holt dostal zabrat. Pokud se chystáte na podobnou operaci, neděste se. Moje délka krvácení je silně atypická, je způsobena nedoborou srážlivostí krve. Teď budu pokračovat v rekonvalescenci, tedy žádná větší námaha, pomalu přidávat dávky chůze, a hlavně chci věřit, že nepřijde žádná zrada. 17. července jsem měl plánovanou kontrolu v nemocnici. Jediný závěr byl, abych měl trpělivost, že komplikace mohou být důsledkem nedobré srážlivosti krve. Snad. Další léčba má pokračovat již cestou Urocentra, kam jsem již předtím chodil. Snad mi pomohou.
Pokud jde o vaření, přes poslední víkend jsem opět za pomoci manželky uvařil višňové vareníky. Pokud máte o recept zájem, je zde. Přeji Vám všem hezké letní prázdninové dny.
Dnes je 42 den ode dne mé operace. Popravdě zatím nejsem nijak z mého zdravotního stavu nadšen. Sice krev v moči již nemám, čti předchozí dovětek, ale čůrat musím chodit častěji než před operací. Navíc mám dost často nepříjemný pocit na konci penise. Přirovnal bych to k situaci, kdy již nemůžete udržet moč a hrozí vám počůrání a přimyslete si k tomu ještě jakýsi pocit lehkého nepříjemného řezání a chvění. Také v podbřišku to stále lehce pobolívá. Nejhorší je dopad na psychiku. Patřím k lidem, kteří stále potřebuji něco dělat, o něco se zajímat, jenomže být v létě již dva měsíce většinou zavřený v panelákovém bytě, to člověku moc na činorodosti nepřidá. Je pravda, že jsem trochu pohnul s filatelií, tedy hlavně s s postupným publikováním na mých webových stránkách nezpracovaného materiálu. Ve francouzštině pokračuji zcela samostatně, třebaže mladší dcera zná francouzštinu na velice dobré úrovni. Vždy jsem tvrdil a tvrdím, že nejlepším učitelem si je člověk sám. Ovšem přiznám se, že výslovnost nechávám bokem. Můj cíl je totiž jasný: do roka a do dne ode dne operace začít číst v originále román Eugénie Grandet od Honoré de Balzaca, a k tomu výslovnost nepotřebuji, nakonec cíl má být realistický. Zmíněný titul, mám ilustrované vydání z roku 1922, jsem si kdysi dávno koupil v antikvariátu za 50 kaček a nerad bych je vyhodil ven oknem. To víte, důvody učení se cizímu jazyku mohou být různé. Přeji Vám hezký nástup do druhé poloviny prázdnin.
Dnes je 71 den ode dne operace. Od 30. července, kdy jsem naposled popsal můj stav, nastalo další zlepšení, zdá se, že jemný tlak v podbřišku bude v krátké době pryč. Dokonce již občas trochu pracuji i na zahrádce, ovšem dopravu autem mi zajišťuje manželka (řízení jsem nikdy nezvládl), jelikož přesun pěšky na zahrádku a zpět, cca 7 km, by mě hodně vyčerpal. Co mě ale znepokojuje, že dvakrát od zmíněné doby se objevilo velice lehké krvácení, které zmizlo po vypití asi půl litru chlazené vody. Doufám, že již se to nebude opakovat. Bohužel stále přetrvává občasný lehce bolestivý pocit v penise, který se k večeru více hlásí o slovo: je to jakýsi mix lehce pichlavé bolesti s nutkáním k močení, třebaže se mi čůrat nechce. Sice velice pozvolna tahle bolest ustupuje, leč doufám, že tenhle ústup se časem zcela nezastaví a nezůstane trvale bolestivé reziduum. Pokrokem je, že jsem již vypil i nějaké to pivo, přesně zatím čtyři (myslím jednotlivě). Na víno zatím chuť nemám.
Již jsem byl i na UROcentru a vyčůral jsem se do kádinky. Výsledek je, že moč je OK. V půli září mě čeká odběr krve a opět moče, a následně pak kontrola u mé lékařky.
Plusem je, jak jsem již zmínil minule, že jsem kvůli vynuceném klidu dal do pořádku stránky filatelie a trpělivě a urputně pokračuji v samouce francouzštiny. Mladší dcera se sice nade mnou lehce usmívá, když vidí, že výslovnost nechávám zcela bokem, a že mým jediným francouzským cílem je přečíst v originále román Eugénie Grandet od Honoré de Balzaca.
A pokud jde o recepty, doplnil jsem na své stránky recept na Dobošův dort, pokud máte na něj nervy a hlavně chuť, můj recept je zde. Upekl jsem ho na své narozky přesně uprostřed srpna.
A protože prázdniny končí, přeji školákům a učitelům klidný nástup do školních lavic. A rodičům školáků především pevné nervy.
Dnes je 93 den ode dne operace.Předminulý týden to s odběrem moči nedopadlo dobře, bakterie byly přítomny. Dnes jsem se dozvěděl další výsledek z pondělního odběru, tedy z 16. 9. Bakterie nebyly, ale zase jsou stopy po krvi. Řekl bych, že to již s prostatou nemá co dělat, že to bude chronický zánět močových cest. Abych ty, co je čeká operace prostaty systematicky neděsil, tuhle dlouhou stránku definitivně končím. Vězte, že vám to může dopadnout jenom a jenom lépe, což vám také z celého srdce přeji. Pokud jsem vás vyděsil, upřímně se omlouvám. No a protože je období švestek, udělejte si pro vylepšení nálady švestkové knedlíky. Pokud nevíte jak na ně, můj recept je zde.