Narozeniny a Mauritius
Dušan Polanský
Měsíce srpen a září byly letos pro filatelisty docela zajímavé. Ve dnech 15. až 18. srpna se konala v Praze Světová výstava poštovních známek Praga 2018 a 7. až 8. září již tradiční každoroční sběratelský veletrh Sběratel. Pro ty co se moc nevyznají, uvedu, že Sběratel není ani zdaleka jenom o známkách, ale o všem, co se sbírá, kupříkladu: pohlednice, přírodní drahé kameny, vinylové gramofonové desky, hudební CD, mince, medaile, bankovky.
Na obě akce coby nemotorista jsem vyrazil vlakem, tentokráte jsem otestoval RegioJet. Dobrý, doporučuji. Věřme, že i České dráhy brzy pochopí, že se píše rok 2018.
Světová výstava měla jednu vadu, jádro výstavy se konalo na dvou místech: v kongresových hotelech Clarion a Olympik. Pokud jde o Sběratele, ten se konal již tradičně v Letňanech na výstavišti PVA EXPO PRAHA na jednom místě. K Praze se raději moc podrobně nebudu vyjadřovat, je to jedna komerční katastrofa. Snad nejvíce mě uchvátilo lešení s volně plápolající ochranou sítí na Staroměstské radnici. V civilizovaných zemích se to dělá tak, že se namaluje atrapa, která zakrývá prostor stavebních či jiných prací. Lidé čekali v celou hodinu na živý Pražský orloj, nedočkali se, nikdo se nenamáhal zřetelně napsat, že z důvodu rekonstrukce orloj není v provozu. Jinak na Staromáku hulákala jakási kapela a když si k tomu přimyslíte hromadu bílých stanů coby stánků, tak máte před sebou obraz typického okázalého nepořádku.
Ale vrátím se k 15. srpnu, tehdy jsem totiž přišel na svět, je tomu již 66 let. Pokud jde o malou narozeninovou rodinnou oslavu, ta se konala o několik dní později. Jako tradičně jsem dostal dobré bílé víno, tentokráte to byly dvě lahve směsky Veltlínu červeného a bílého. Musím říct, že víno bylo opravdu špičkové. Vinař vyrobil pouze 200 lahví a prodával je vyloženě známým a jenom něco málo si nechal pro osobní spotřebu. Já jsem zase jako tradičně vyrobil tvarohový dort podle vlastního receptu. Dospěláci byli jako vždy spokojeni, vnoučata své kousky tradičně rozrýpaly, jelikož jim opět jako tradičně vadilo ovoce (letos jsem vypustil jahody). Rok co rok si říkáme, že letos si již nebudou vymýšlet, protože jsou o něco starší, ale kdepak, výsledek je pokaždé stejný, nacpou se hlavně šlehačkou (tak tu vůbec nemusím). Je zvláštní, že recept mám popsán docela detailně, ale několik čtenářů mi napsalo, že ne zcela se jim dort povedl. Tuším, že háček bude v práci se želatinou. Pokud si vzpomínám, obdržel jsem za tento recept pouze jednu pochvalu. Chyba bude jistě u mě. V každém případě při nejbližší oslavě někoho z rodiny upeču ořechový dort, obvykle to dopadne o něco lépe, třebaže šlehačka opět bude mít u vnoučat větší úspěch než samotný dort.
Nejkrásnějšími narozeninovými dárky byly Modrý a červený Mauritius, viz obrázky. Modrý je od Jindřišky a červený od Vojtíška.Volba dárků byla jasná, aby mi nebylo líto, že nemám ty pravé, které byly vystaveny právě na Praga 2018. Přiznám se, že mi to vůbec nevadí, dokonce mi ani nevadí, že nemám ani Bombajský dopis, který byl zde rovněž vystaven. Dokonce jsem se ani nenamáhal na tyhle drahé maličkosti odstát dlouhou frontu, která se tvořila z důvodu zajištění bezpečnosti před možnou krádeží. Důvod je prostý, tenhle typ materiálu je zcela mimo můj zájem. Mám rád zcela jinou filatelii; kupříkladu takovou nebo takovou či takovou. Jsem rád, když v materiálu cítim příběhy či práci živých lidí, nestojím o to, bavit se pouze o tom, kdo kolik kdy za filatelistický materiál dal a kolik melounů ten či onen unikát stojí, dnes se takovému sběratelstvé říká moderně investiční filatelie. Nechci tvrdit, že peníze nejsou vždy první, ale přece jenom člověk sběratelství věnuje čas i z jiných důvodů. Ale zase když peníze doma přehazujete vidlemi, tak proč nejít na filatelii investičně, vždyť známka Mauritia nebo Bombajský dopis zaberou určitě výrazně méně místa než několik melounů Kč.
Pokud jde o filatelii, je tu jeden zcela zásadní problém, filatelistů výrazně ubývá. Nemluvě o tom, že věková struktura těch, co ještě fungují, je nedobrá, silně převažují starší ročníky. Když se potkáme, více se bavíme o nemocech a těch, kteří nedávno umřeli, než o známkách. Ale nakonec i tohle má něco do sebe. Jsme svědky neopakovatelného procesu postupného úpadku jednoho kdysi hodně populárního sběratelského oboru. A hned jsem si vzpomněl na román Thomase Manna Buddenbrookovi. Rozdíl je pouze v tom, že tam jde o postupný úpadek jedné měšťanské rodiny. A to je vše.
V Brně 11. září 2018.